12 C 175/2023-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky 19 500 Kč (jistina 10 000 Kč, poplatek 3 250 Kč, náklady 2 500 Kč spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč vyčíslená za období od [datum] do [datum] na částku 3 750 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 250 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobní nárok odůvodňuje tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, kterou žalovaný podepsal elektronicky [příjmení] kódem, jenž mu žalobkyně zaslala na jím uvedené telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že tento [příjmení] kód je tzv. prostým elektronickým podpisem. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně téhož dne žalovanému na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč zavázal vrátit žalobkyni do [datum]. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce, datované dne [datum], soud zjistil, že na této listině (elektronickém dokumentu) je zachycen návrh vzájemných práv a povinností mezi žalobkyní a žalovaným spočívajících mj. v povinnosti žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a naproti tomu povinnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vč. poplatku 3 250 Kč vrátit nejpozději do [datum]. Na poslední straně je listina vlastnoručně podepsána jednateli žalobkyně a na místě pro podpis žalovaného je toliko strojově čitelným písmem uvedeno„ Klient: [celé jméno žalovaného], [datum] 16:25:37, [příjmení] kód: [číslo]“. 4. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum], vč. přiložené transakční historie, soud zjistil, že dne [datum] byla z bankovního účtu žalobkyně připsána na bankovní účet žalovaného částka 10 000 Kč. 5. Z listiny označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] vč. příslušného podacího lístku České pošty soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného doporučeným dopisem odeslaným dne [datum] k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. 6. Z ostatních provedených listinných důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí věci významná skutková zjištění. 7. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v rámci předžalobní upomínky ze dne [datum] (odeslané téhož dne), v níž byla žalovanému stanovena k úhradě dluhu lhůta tří dnů. 8. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil vůli být vázán povinnostmi a požívat práv obsažených v listině uvedené v odst. 3 tohoto rozsudku. Skutečnost, že žalovaný měl podepsat výše uvedený dokument elektronicky [příjmení] kódem, který mu žalobkyně měla odeslat na jím uvedené telefonní číslo, nebyla v tomto řízení vůbec prokázána, neboť žalobkyně k takto tvrzenému skutkovému ději neoznačila žádné důkazy. Uvedení údajů o způsobu podepsání předmětného dokumentu samo o sobě neprokazuje, že se skutkový děj takto odehrál. Jinými slovy se jedná o pouhý strojově čitelný text, který sám o sobě není způsobilý prokázat jakýkoliv souhlas (projev vůle) žalovaného s obsahem dotčeného dokumentu. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dříve, než předžalobní upomínkou ze dne [datum], neboť k ostatním předloženým upomínkám žalobkyně nedoložila žádné doklady o odeslání těchto upomínek do dispoziční sféry žalovaného. Konečně nebylo prokázáno ani to, že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky žalobkyni cokoliv uhradil; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. 9. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran skutečnosti, že by s žalovaným uzavřela jakoukoliv smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli uzavřít žalobkyní tvrzenou smlouvy. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný neprokázal, že by žalobkyni čehokoliv uhradil, soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2993 o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 10 000 Kč představující bez právního důvodu žalovanému poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (vydání bezdůvodného obohacení) poprvé až v rámci předžalobní upomínky. Za okamžik doručení předžalobní výzvy přitom soud považoval den [datum], neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne [datum]. Jelikož žalobkyně stanovila žalovanému třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky a poslední den lhůty připadl na neděli (§ 607 o. z.), nastala splatnost dluhu v podobě bezdůvodného obohacení uplynutím dne [datum], od následujícího dne, tj. od [datum] je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. 10. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácené bezdůvodné obohacení (výrok II. písm. a) - c)), neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, z níž tyto nároky dle žalobních tvrzení vyplývají. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok II. písm. d)), jakož i nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující bezdůvodné obohacení (výrok II. písm. e)). 11. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby byla v případě nedostatečných tvrzení či důkazů vyzvána soudem k jejich doplnění. K tomu soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne) úspěch obou stran je přibližně stejný, resp. rozdíl v úspěchu je zcela nepatrný.