12 C 41/2023-31 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 500 Kč (jistina) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu elektronicky uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na základě které měla spol. [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“) poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, které se žalovaný společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky zavázal vrátit původní věřitelce do [datum], přičemž předmětná pohledávka původní věřitelky za žalovaným měla být postoupena žalobkyni. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla dne [datum] na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč. Majitelem předmětného bankovního účtu byla [jméno] [příjmení], [datum narození], která měla právo nakládat s tímto účtem, přičemž žalovaný měl pouze právo vkládat peněžní prostředky na účet. Původní věřitelka převedla pohledávku za žalovaným ještě před podáním žaloby písemnou dohodou na žalobkyni. 5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v žalobkyní tvrzené smlouvě o zápůjčce, neboť onu spornou skutečnost v podobě projevu vůle žalovaného neprokazuje žalobkyní předložená listina označená jako„ [jméno] application info“ ani žádné jiné provedené důkazy. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by původní věřitelka či žalobkyně poskytly žalovanému jakékoliv peněžní prostředky, jelikož žalobkyní tvrzený převod částky 1 500 Kč nebyl učiněn do dispoziční sféry žalovaného, nýbrž na bankovní účet od žalovaného odlišné osoby, k němuž žalovaný neměl dispoziční právo nakládat s prostředky na tomto účtu vloženými. 6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že původní věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), na základě níž původní věřitelka postoupila žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyni, které tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace. Žalobkyně ovšem v řízení neprokázala, že by původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. či jakoukoliv jinou smlouvu, protože nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Jelikož žalobkyně neprokázala ani jakékoliv poskytnutí peněžních prostředků do dispoziční sféry žalovaného, nemohl soud zjištěný skutkový stav právně kvalifikovat ani jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2993 o. z. 7. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně v tomto řízení neunesla důkazní břemeno stran pasivní věcné legitimace žalovaného, neboť ze strany žalobkyně nebylo prokázáno ani tvrzené uzavření smlouvy o zápůjčce či jakékoliv jiné smlouvy, ani poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. 8. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). Shora uvedené přitom platí i pro situaci spočívající v neunášení důkazního břemene stran poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.