12 C 69/2023-22 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 227 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 927 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok představuje neuhrazený příspěvek ve výši 1 927 Kč za porušení zákonné povinnosti mít sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], za období od [datum] do [datum] (celkem 41 dnů), a dále neuhrazený poplatek ve výši 300 Kč spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Žalovaný se na výzvu v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, tudíž soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě žalobkyní označených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl v období od [datum] do [datum] (dále jen„ rozhodné období“) zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru 1 599 cm3, které bylo v rozhodném období evidováno jako provozované. Žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum] doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Z listinných důkazů nevyplynulo, že by žalovaný měl v rozhodném období sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem shora uvedeného vozidla nebo že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradil; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. 5. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkové stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení příspěvku ve výši 1 927 Kč podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Žalovaný, který byl v rozhodném období vlastníkem i provozovatelem výše specifikovaného motorového vozidla (§ 4 odst. 2 písm. a), b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když v rozhodném období provozoval předmětné vozidlo, aniž by měl sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Z listinných důkazů přitom nevyplynulo, že by v posuzovaném případě byly dány výjimky z povinnosti pojištění odpovědnosti uvedené v ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) cit. zákona, tj. že by vozidlo bylo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé či odcizené. Celková výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu 41 dnů, kdy byla žalovaným porušována zákonná povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně částku 47 Kč, tj. 41 x 47 = 1 927 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu nákladů ve výši 300 Kč spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Konečně žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 927 Kč od [datum] do zaplacení. Ačkoliv výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně musela být, vzhledem k datu odeslání, doručena žalovanému dříve než [datum], žalobkyně považuje za den doručení až 15. den po odeslání výzvy, soud proto souladu s ustanovením § 153 odst. 2 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení až od [datum], jelikož v dané věci nemohl překročit návrh žalobkyně a přisoudit jí více, než čeho se domáhala. 6. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku 600 Kč (3 x 200 Kč) a náhrada hotových výdajů činí částku 300 Kč za tři úkony právní služby (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 189 Kč. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 1 489 Kč je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.