12 C 7/2023-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky 17 713 Kč (jistina 12 200 Kč, poplatky 3 435 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 980 Kč, smluvní pokuta 1 098 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 635 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobní nárok odůvodňuje tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž téhož dne, po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalované, poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 12 200 Kč, které se žalovaná spolu s dalšími sjednanými poplatky zavázala vrátit žalobkyni do [datum] (žalovaná požádala o odklad splatnosti úvěru celkově o 14 dnů). Žalovaná se žalobkyni jednoznačně identifikovala prostřednictvím platby ověřovacího poplatku 1 Kč provedené z účtu č. [bankovní účet] zřízeného a vedeného na jméno žalované. Žalovaná dosud uhradila žalobkyni pouze 1 525 Kč. 2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněným nárokům nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 3. Z elektronického dokumentu označeného jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ a datovaného dne [datum] soud zjistil, že v tomto dokumentu je obsažen návrh závazkového právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou spočívající mj. v povinnosti žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 12 200 Kč a naproti tomu povinnosti žalované poskytnuté peněžní prostředky vč. příslušenství vrátit do [datum]. Na poslední straně, v místě pro podpis žalobkyně, je dokument vlastnoručně podepsán neznámou osobou, zatímco na místě pro podpis dlužníka (žalované) je strojově čitelným písmem uvedeno„ Podepisuji SMS kódem [číslo] dne 2021 [číslo]“. Takový údaj ovšem sám o sobě (bez podpory dalších tvrzených skutečností a důkazů) neprokazuje, že se skutečně jedná o elektronický podpis sui generis patřící žalované. Jinými slovy jde o pouhý strojově čitelný text, který sám o sobě není způsobilý prokázat jakýkoliv projev vůle žalované zavázat se k povinnostem a požívat práv obsažených v předmětném dokumentu. 4. Z elektronického dokumentu označeného jako„ Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ soud nezjistil, že by žalobkyně převedla dne [datum] na účet žalované částku 12 200 Kč. Jedná se o dokument vygenerovaný samotnou žalobkyní patrně v jejím interním systému (aplikaci), který má tudíž povahu spíše žalobního tvrzení, nežli dokumentu (listiny) s relevantní důkazní hodnotou. Ad absurdum si takový„ důkaz“ může vytvořit každý, kdo disponuje počítačem a základními znalostmi textových editorů a hodlá tímto způsobem prokázat poskytnutí peněžních prostředků druhé straně. 5. Z ostatních provedených listinných důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí věci významná skutková zjištění, neboť tyto důkazy nesměřují k prokázání sporných skutečností stran projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru, ani stran poskytnutí peněžních prostředků žalované. Skutková zjištění učiněná z ostatních provedených důkazů jsou tudíž s ohledem na právní posouzení věcí (viz níže) nadbytečná. 6. Na základě provedených důkazů neučinil soud ve vztahu k žalovaným nárokům žádný pozitivní závěr o skutkovém stavu. 7. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala či jinak vyjádřila vůli být vázána obsahem elektronického dokumentu označeného jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“, ani to, že by žalobkyně převedla do dispozice žalované peněžní prostředky ve výši 12 200 Kč. V řízení dále nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila žalobkyni 1 525 Kč (tato skutečnost rovněž zůstala pouze v rovině žalobního tvrzení). 8. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná jakkoliv projevila vůli být vázána obsahem tvrzené smlouvy. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena. Žalobkyně ani nerozvedla svá skutková tvrzení stran takového způsobu uzavření smlouvy (podpis smlouvy SMS kódem), když se omezila pouze na obecné konstatování, že k uzavření smlouvy došlo distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Vůli žalované uzavřít s žalobkyní úvěrovou smlouvu poté nelze dovodit ani pomocí ustanovení § 1744 o. z. (přijetí nabídky tak, že se podle ní strana zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění), jelikož žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaná v souvislosti s tvrzenou smlouvou cokoliv plnila. 9. Vztah mezi stranami nemohl být poté právně kvalifikován ani dle ustanovení § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jelikož žalobkyně neprokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované. Na tomto místě soud připomíná, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (za výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že peněžní prostředky odeslala na účet žalované, žádný z žalobkyní předložených důkazů však tuto skutečnost neprokazuje a žalobkyně k této sporné skutečnosti neoznačila ani žádné další důkazy. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učiněním dotazu na banku žalované stran připsání peněžních prostředků z účtu žalobkyně) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. 10. Vzhledem k výše uvedenému soud zamítl žalobu v celém rozsahu, jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o úvěru ani ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalované. 11. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly.