16 C 321/2022-38 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 14.580 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 18.780 Kč v 60 týdenních splátkách po 313 Kč (1.252 Kč měsíčně), počínaje dnem [číslo], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze 4.200 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení dlužné dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč a dlužných poplatků ve výši 4.580 Kč včetně příslušenství. Žalobce v doplnění žaloby popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek a„ zařazení žalované do pojistného programu“ soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] se sídlem v [obec] se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu s poplatky v souhrnné výši 8.780 Kč, tj. celkem ve výši 18.780 Kč, formou 60 týdenních splátek po 313 Kč (1.252 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podle čl. 12 smlouvy předchůdce měl předat uvedenou částku proti podpisu smlouvy. V čl. 5 smluvních podmínek se strany mimo jiné dohodly, že v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky vznikne předchůdci právo požadovat vrácení celé dosud nesplacené jistiny, na zaplacení zákonných úroků z prodlení a na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a na náhradu nákladů vzniklých předchůdci v souvislosti s prodlením žalované. Prohlášení žalované o převzetí částky 10.000 Kč chybí. Ze smlouvy ani z žádných předložených listin není věrohodně prokázáno, že žalovaná skutečně převzala tvrzenou částku 10.000 Kč v hotovosti nebo že jí byla připsána na její účet. Podle karty žalované ze dne [datum]„ měla mít žalovaná z částečného pracovního závazku čistý měsíční příjem ve výši 15.264 Kč“ a měsíční výdaje na bydlení ve výši 4.500 Kč (jako ¼ nájmu) a na jídlo, dopravu a ošacení ve výši 4.500 Kč a žalovaná měla dále splácet úvěry ve splátkách po 2.945 Kč měsíčně. Z dohody o pracovní činnosti žalované se společností [právnická osoba] ze dne [datum] a z připojených výplatních pásek soud zjistil, že žalovaná měla ze zaměstnání čistý příjem za měsíc [číslo] ve výši 13.362 Kč (částka 3.451 Kč jí byla stržena na exekuci), za měsíc [číslo] ve výši 11.335 Kč (částka 2.453 Kč jí byla stržena na exekuci) a za měsíc [číslo] ve výši 12.271 Kč (částka 2.921 Kč jí byla stržena na exekuci). Průměrný čistý měsíční příjem žalované za uvedené 3 měsíce tak ve skutečnosti činil pouze částku 12.323 Kč. Žalobce dále soudu předložil listinu o jednorázovém vkladu třetí osoby ve výši 18.000 Kč dne [datum] na účet u [právnická osoba], přičemž majitele účtu nelze z předložené listiny zjistit. Z této listiny nelze zjistit, kdo, proč ani komu poukázal částku 18.000 Kč. Žalobce rovněž nedoložil údajné výdaje žalované ve výši 4.500 Kč na bydlení. Z žalobcem předložených 2 stránek podnájemní smlouvy z celkem 6ti stránek nelze tvrzený údaj ověřit. Žalobce rovněž konkrétně neuvedl, z jakých závazků, v jaké celkové výši a vůči komu má žalovaná splácet jiné poskytnuté úvěry, které má hradit v celkových splátkách po 2.945 Kč, když navíc je zřejmé, že žalované byly strhávány další částky v rozmezí od 2.453 Kč do 3.451 Kč měsíčně na exekuci. Z žalobcem předložených neúplných listin tak prokazatelně vyplývá, že jeho předchůdce pravdivost údajů o údajných měsíčních příjmech ani o měsíčních výdajích žalované v rozhodné době vůbec neověřoval, neboť údaje uvedené v kartě zákazníka nejsou ničím podloženy. Žalobce tak neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně a s odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalované poskytovaný úvěr vrátit. Úvěrová smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná. V řízení nebylo ani prokázáno, že by žalovaná od předchůdce žalobce tvrzenou částku 10.000 Kč skutečně obdržela. 5. Ze sdělení bankovních ústavů soud dále zjistil, že v rozhodném období u obdobných úvěrů sjednávala [právnická osoba] úrokovou sazbu 19,9 %, [jméno] [příjmení] bank sjednávala úrokovou sazbu 19,75 % (16,8% až 22,7%) a Raiffeisen bank sjednávala úrokovou sazbu 20,9 %. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních ústavů byla ve výši 20,2 %. Ze smlouvy o úvěru je zřejmé, že žalobce za poskytnutí úvěru 10.000 Kč požaduje souhrnné poplatky ve výši 8.780 Kč, tj. ve výši 81,7 % z jistiny úvěru.. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobcem ze dne [datum] nelze také zjistit, zda sporná pohledávka byla platně postoupena na žalobce. Podle čl. I. smlouvy přílohou ke smlouvě měl být seznam pohledávek, který podle čl. II. smlouvy měl být k datu [datum] a tento seznam měl být podepsaný předchůdcem a zároveň žalobcem. Žalobce žádnou přílohu, v níž by bylo výslovně uvedeno, že se vztahuje ke smlouvě o postoupení ze dne [datum] a která by byla podepsána podle výše uvedené smluvního ujednání předchůdcem žalovaného a žalobcem soudu nepředložil. Nepodepsaná, neoznačená a nedatovaná soupiska 1 stránky formátu A4 pohledávek platnou přílohou k výše uvedené smlouvě o postoupení pohledávek rozhodně není. Z této listiny totiž nelze ani zjistit, za jakým účelem byla vůbec vytvořena. Z žalobcem předložené smlouvy ze dne [datum] ve znění příloh není prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Soudu je z úřední činnosti známo, že nedůvěryhodné úvěrové firmy soustavně porušující zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. a [číslo] Sb. (ve vztahu k žalobci namátkou rozsudky č.j. 16 C 145/2020-35, 16 C 198/2022-41, 16 C 221/2021-25, 16 C [tel. číslo], 16 C 333/2021-41) mezi sebou převádí balíky údajných pohledávek dlužníků v údajně statisícových hodnotách za minimální cenu, např. za 1 Kč, která není ani v samotné smlouvě o postoupení uvedena. Účel takových převodů je nejasný a nelze tudíž vyloučit, že těmito fiktivními převody může docházet k obcházení daňových zákonů. Z důvodu, že v projednávané věci jde o spotřebitelský úvěr, musí soud pozorně posuzovat i otázku platnosti převodů spotřebitelských závazků. Bylo na žalobci, aby prokázal, že sporná pohledávky byla na něj skutečně platně postoupena. Žalobce nic takového nedoložil a tudíž neprokázal, že je k vymáhání této pohledávky aktivně legitimován. 7. Podle dopisu ze dne [datum] měla společnost [právnická osoba] žalované oznámit, že údajně mělo dojít k postoupení pohledávky na společnost žalobce. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu. 8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř o tom, že předložená soupiska pohledávek nemůže být platnou přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek, o neprokázání aktivní legitimace žalobce ve sporu, o možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy. Žalobce se rovněž zbavil možnosti být soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř. o tom, že sporný nárok může být posouzen jinak, než podle žalobcova právního názoru (o možném posouzení pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení) a v tomto směru doplnit skutková tvrzení žaloby především o předání tvrzené částky žalované a k tomuto tvrzení označit důkazy. 9. Žalobce v řízení neprokázal existenci platné smlouvy o úvěru, že předchůdce žalobce žalované tvrzenou částku skutečně poskytl ani že sporná pohledávka byla řádně a platně postoupena z předchůdce na žalobce. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako neoprávněnou v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).