20 C 140/2023-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 530 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný byl dne [datum] převezen do záchytné stanice provozované žalobkyní, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření, vyšetření a následný pobyt. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady ve výši 3 000 Kč (1 340 Kč za zdravotní péči, 250 Kč za biochemii, 2 x 90 Kč za alkotest, 50 Kč za zdravotnický materiál, 1 000 Kč za ubytování, 30 Kč za pití a 150 Kč za mycí a desinfekční prostředky) splatné do [datum] a žalovaný tento svůj dluh uznal. Žalovaný však na svůj dluh ani přes výzvu žalované před podáním žaloby ničeho neuhradil. 2. Soudu je známo, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 7. 2018, č. j. 39 Nc 6007/2017-79, který nabyl právní moci dne [datum], a to v rozsahu, že mimo jiné není způsobilý nakládat s finančními prostředky nad částku 400 Kč týdně a s movitými věcmi v hodnotě nad 400 Kč, není způsobilý nakládat s nemovitými věcmi, není způsobilý uzavírat, měnit a vypovídat jakékoli smlouvy s předmětem plnění nad částku 400 Kč, a to uzavřené ať už ústní, písemnou formou či distančním způsobem či uzavírané mimo obchodní prostory, není způsobilý spravovat cizí majetek, zavázat se s dalšími osobami ke sdružení jako společník za účelem vzniku společnosti, není způsobilý pořizovat pro případ smrti nad částku 400 Kč jinak než formou veřejné listiny; omezení platí na dobu pěti let od právní moci rozsudku; opatrovníkem žalovaného bylo jmenováno město Kojetín. 3. Opatrovník žalovaného se k výzvě soudu dne [datum] vyjádřil k žalobě tak, že žalobu uznává. 4. Soud pak ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný, zastoupený opatrovníkem, žalobkyní uplatněné nároky v žalobě uznal. Rozsudek pro uznání soud vydá vždy, pokud žalovaný uzná proti němu uplatňovaný nárok, a pokud jde o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír. V dané věci se jedná o nároky, o kterých jejich povaha umožňuje uzavřít a schválit smír, neboť třebaže jde o nároky na úhradu nákladů za poskytnutou záchytnou službu podle § 89a a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“), a o nárok na úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde o peněžité nároky, jejichž povaha uzavření smíru mezi účastníky nevylučuje. Obsah žaloby přitom není v rozporu s kogentními ustanoveními právních předpisů. Zároveň nejde o náklady vzniklé v důsledku právního jednání učiněného omezeně svéprávným, které by mohlo být pro případně neplatné z důvodu omezení svéprávnosti, ale jde o náklady vzniklé faktickým chováním žalovaného. Vzhledem k tomu tak byl soud s ohledem na výslovné uznání žalobou uplatněných nároků ze strany opatrovníka žalovaného žalobě povinen podle § 153a odst. 1 o. s. ř. rozsudkem pro uznání zcela vyhovět, a to ve výroku I. tohoto rozsudku. Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nařízeno jednání, proto soud účastníky k jednání nepředvolával a rozsudek toliko veřejně vyhlásil. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále na odměnu právní zástupkyně žalobkyně ve výši celkem 600 Kč za tři úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými třemi úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyni ve výši celkem 189 Kč. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.