20 C 308/2022-31 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 128 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 217 Kč a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] k pojištění vozidla Audi A6, [registrační značka], pojistný produkt„ Autopojištění Combi Plus IV“. Bylo sjednáno pojistné 2 303 Kč s čtvrtletní splatností, první pojistné bylo splatné dne [datum]. Žalovaná pojistné splatné dne [datum] neuhradila ani přes opakované urgence, proto ji žalobkyně upozornila na možnost zániku pojištění a ke dni [datum] smlouvu ukončila. Nyní se žalobkyně po žalované domáhá celkem částky 3 128 Kč, která zahrnuje dlužné pojistné 2 528 Kč za dobu trvání pojištění a upomínací poplatky 2 x 300 Kč za upomínku ze dne [datum] a ze dne [datum] podle sazebníku poplatků. K tomu žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 217 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Účastníci dne [datum] uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – Autopojištění Combi Plus IV, a to vozidla žalované [příjmení] A6, [registrační značka], se čtvrtletním pojistným obdobím a s pojistným za pojistné období 2 303 Kč. Pojistná smlouva odkazuje na pojistné podmínky PP A [číslo pasu]; dokumenty odpovídající uvedené zkratce žalobkyně k žalobě nepřiložila (přiloženy byly Pojistné podmínky Autopojištění Combi Plus III [číslo] – PP A [číslo pasu] a Pojistné podmínky Autopojištění Combi Plus IV [číslo] – PP A [číslo pasu]). Nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila pojistné za období od [datum] do [datum] ve výši celkem 2 528 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužného pojistného dopisy a následně předžalobní výzvou. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojistníkem byla ve smyslu [ustanovení pr. předpisu]“), uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Ve smyslu § [číslo] odst. 1 a § 2783 odst. 1 a 2 o. z. vzniklo žalobkyni právo na pojistné ve sjednané výši 2 303 Kč za čtvrtletní pojistné období; pojistné je splatné vždy první den čtvrtletního pojistného období. Žalované vznikla povinnost uvedené pojistné řádně a včas hradit. Žalovaná pojistné neuhradila od [datum] do [datum] a žalobkyně ji opakovaně vyzvala k úhradě. Žalobkyně z titulu neuhrazeného pojistného za uvedené období požaduje částku 2 528 Kč a tuto částku soud žalobkyni přiznal, neboť podle výpočtu soudu má žalobkyně právo právě na uvedenou částku odpovídající poměrné části předepsané pojistného. Soud tedy žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku přiznal požadovanou částku 2 528 Kč odpovídající dlužnému pojistnému. Soud žalované uložil uhradit uplatněné nároky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. Soud pak nemohl žalobkyni přiznat jí požadované poplatky 2 x 300 Kč neboť nejsou sjednány ve smlouvě samotné a žalobkyně nedoložila žádné jiné listiny (či jiné důkazy), ze kterých by poplatky vyplývaly. Smlouva sama odkazuje na jiné dokumenty, ale nikoli na Sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění. Pokud pak žalobkyně doložila také dva různé dokumenty všeobecných obchodních podmínek s podobným názvem, je z toho zřejmé, že žalobkyně opakovaně zmatečně odkazuje na vlastní smluvní dokumentaci a činí vágní odkazy ve smlouvách, což však jde k tíži právě žalobkyni. Je v zájmu samotné žalobkyně, aby zcela určitě označila smluvní dokumentaci, zvláště uzavírá-li smlouvy se spotřebitelem jako slabší stranou. Nadto lze uvést, že ani v předložených obchodních podmínkách není dostatečně určitý odkaz na předložený Sazebník, a pokud je ve smlouvě samotné uvedeno, že součástí je také přehled poplatků, tak ani to není dostatečně určitý odkaz právě na předložený Sazebník. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno a nepodařilo se jí prokázat oprávněnost nároku na požadované poplatky. Neúčastí u jednání se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na uvedené závěry proto soud požadovaný nárok na poplatky ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl. 6. Dále se soud zabýval otázkou úroku z prodlení z požadované dlužné částky. Splatnost pojistného je podle § 2783 odst. 2 o. z. vždy k prvnímu dni pojistného období, tj. ke dni [datum], resp. ke dni [datum], a neuhradila-li pojistné žalovaná včas, dostala se do prodlení již následující den a od tohoto dne žalobkyni náleží úrok z prodlení z nesplaceného pojistného. Žalobkyně tedy má nárok na úrok z prodlení z dlužné částky pojistného ve výši celkem 2 528 Kč, přičemž ho požaduje až od [datum] do [datum]. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 2 528 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 175 Kč ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zároveň pak soud ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do zbylé žalobkyní požadované části úroku z prodlení ve výši 42 Kč, na které žalobkyně nárok nemá. 7. O nákladech řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 62 % (úspěch žalobkyně 81 % odpovídající přisouzené částce 2 703 Kč po odečtení jejího neúspěchu 19 % odpovídajícího zamítnuté částce 642 Kč). Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále na odměnu právního zástupce žalobkyně ve výši celkem 600 Kč za 3 úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů právního zástupce žalobkyně v souvislosti s uvedenými 3 úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyně ve výši celkem 189 Kč. Z celkové částky 1 489 Kč pak soud žalobkyni přiznal částku 923 Kč odpovídající úspěchu 62 %.