20 C 69/2023-23 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 460 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaná neuhradila kupní cenu za dodané zboží. Žalovaná si u žalobkyně objednala židle a lavici za cenu 15 460 Kč, kterou žalobkyně dodala a žalovaná převzala. Žalobkyně pak žalované vyúčtovala cenu 15 460 Kč fakturou [číslo] splatnou dne [datum], kterou však žalovaná ani přes výzvy neuhradila. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení částky 15 460 Kč jako neuhrazené kupní ceny za zboží s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a paušální náhrady nákladů na uplatnění pohledávky 1 200 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení před podáním žaloby. 2. Soud podanou žalobu posoudil a zhodnotil, že v žalobě jsou vylíčeny veškeré rozhodující skutečnosti o skutkové stránce věci v takovém rozsahu, že z nich žalobou uplatněné právo na zaplacení částky 15 460 Kč s příslušenstvím i paušálních nákladů na uplatnění pohledávky jednoznačně vyplývá a obsah žalobních tvrzení odůvodňuje rozhodnutí ve věci formou platebního rozkazu. V žalobě jsou vylíčeny po skutkové stránce všechny takové skutečnosti týkající se požadované jistiny, které umožňují podřazení žalobou uplatněného nároku na zaplacení peněžité částky jako jistiny pod hypotézu určité právní normy, a to konkrétně § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jakož i přijetí závěru o důvodnosti tohoto nároku. Také v případě příslušenství představovaného zákonným úrokem z prodlení z jistiny lze tento nárok podřadit pod určitou právní normu, a to § 1970 o. z. a pod § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zároveň se pak jedná o věc, ve které lze mezi účastníky uzavřít smír. Soud tedy v této věci vydal platební rozkaz ze dne 12. 4. 2023, č. j. 20 C 69/2023-15, kterým uložil žalované zaplatit ve lhůtě 15 dní ode dne doručení platebního rozkazu žalobkyní požadované nároky a náhradu nákladů řízení nebo ve věci v téže lhůtě podat odpor. Za splnění podmínek § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), pak soud žalované v platebním rozkazu uložil, pro případ, že proti platebnímu rozkazu podá odpor, aby se ve věci ve stanovené lhůtě 30 dní ode dne uplynutí lhůty k podání odporu kvalifikovaně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručována spolu s platebním rozkazem. Pro případ, že žalovaná nároky proti ní v žalobě uplatněné zcela neuzná, soud žalované také uložil ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení a připojit i listiny, na které se ve svém vyjádření odvolává. Stejně tak byla žalovaná v daném platebním rozkazu poučena o tom, že podá-li proti němu včas odpor, a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a že soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání, jak mu to ukládá § 153a odst. 3 o. s. ř. Platební rozkaz obsahující výzvu k vyjádření byl společně s žalobou doručen žalované datovou schránkou do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení dne [datum] (přihlášením oprávněné osoby). Posledním dnem lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu byl pátek [datum] a posledním dnem lhůty ke kvalifikovanému vyjádření k podané žalobě bylo pondělí [datum] (posledním dnem 30denní lhůty byla neděle [datum], tedy se poslední den lhůty posouvá na následující pracovní den ve smyslu 57 odst. 2 o. s. ř.). 3. Žalovaná soudu dne [datum] doručila podání označené jako odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, jehož obsahem bylo toliko podání odporu bez bližšího zdůvodnění. Následně žalovaná soudu dne [datum] doručila podání označené jako vyjádření žalované a žádost o nařízení jednání s výslechem obou stran, ve kterém uvedla, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává z důvodu„ nepravdivého tvrzení ohledně dodávky zboží, smlouvy a neprovedené reklamace“ a žádá o nařízení jednání s výslechem obou stran. 4. V důsledku včasného podání odporu žalovanou dne [datum] (posledním dnem lhůty k podání odporu byl den [datum]) došlo ke zrušení vydaného platebního rozkazu ve smyslu § 174 odst. 2 o. s. ř. (tj. pokud jde o povinnost k zaplacení žalované částky a k náhradě nákladů řízení). Soud se dále zabýval tím, zda se žalovaná v souladu s povinností k vyjádření ve věci samé uložené v platebním rozkazu ve smyslu § 114b o. s. ř. ve lhůtě 30 dní od uplynutí lhůty k podání odporu kvalifikovaně vyjádřila, aby odvrátila fikci uznání nároku, o které byla poučena. Další vyjádření žalované ze dne [datum] bylo soudu doručeno ještě před uplynutím stanovené lhůty (posledním dnem lhůty k vyjádření byl den [datum]), avšak nejedná se o kvalifikované vyjádření k žalobě, kterým by žalovaná mohla odvrátit fikci uznání nároku. V rámci kvalifikovaného vyjádření k žalobě navazujícího na výzvu podle § 114b o. s. ř. je totiž nutno, aby žalovaná určitě, jasně a srozumitelně vylíčila rozhodující skutečnosti týkající se věci samé tak, aby bylo zřejmé, kterým konkrétním skutkovým tvrzením žalobkyně žalovaná oponuje a jakou uvádí vlastní skutkovou verzi (např. uvede co se stalo/nestalo oproti tvrzením uvedeným v žalobě) nebo jaké po skutkové stránce jasně a určitě vylíčené skutečnosti tvrdí na svoji obranu. Obecné odmítnutí žalobou uplatněných nároků a žádost o nařízení ústního jednání nejsou způsobilé odvrátit zákonnou fikci uznání nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 604/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 611/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004). Vyjádření žalované totiž sice zdánlivě obsahuje věcné námitky („ nepravdivé tvrzení ohledně dodávky zboží, smlouvy a neprovedené reklamace“), které jsou však natolik vágní, že vyjádření ve skutečnosti neobsahuje jakékoliv věcné argumenty na obranu proti žalobě a jeví se pouze jako snaha žalované o oddálení rozhodnutí ve věci samé (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3207/20). Žádné další vyjádření žalované ve věci samé nebylo soudu až do vyhlášení rozsudku doručeno. Soud také musí konstatovat, že proti žalované jsou opakovaně podávány žaloby o zaplacení (zatím dvě žaloby v roce 2023, devět žalob v roce 2022, sedm žalob v roce 2021 atd.) různými žalobkyněmi a jsou opakovaně vydávány platební rozkazy obsahující výzvu podle § 114b o. s. ř. i následné rozsudky pro uznání (potvrzené odvolacím soudem), tedy žalovaná je již detailně seznámena s požadavky na kvalifikovanou výzvu ve věci samé k odvrácení fikce uznání. Přesto se nyní žalovaná ve stanovené lhůtě ve věci samé kvalifikovaně nevyjádřila a pouze obecně odmítla nároky uplatňované žalobou. Žalovaná pak soudu nesdělila žádné okolnosti, v důsledku kterých by se ve stanovené lhůtě nemohla kvalifikovaně vyjádřit k žalobě. 5. S ohledem na to, že žalovaná se ve věci přes řádně doručenou výzvu ke kvalifikovanému vyjádření k žalobě ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené lhůtě dostatečně ve věci samé nevyjádřila, nastala zákonná fikce uznání nároku uplatněného žalobou podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a soud má povinnost rozhodnout rozsudkem pro uznání bez ohledu na to, zda jsou tvrzení žalobkyně potvrzena důkazy, nebo zda dosavadní řízení prokazuje oprávněnost nároku. Proto soud rozhodl podle § 153a odst. 3 o. s. ř. tímto rozsudkem pro uznání, v jehož výroku I. soud žalovanou zavázal k zaplacení žalobkyní požadované částky 15 460 Kč s požadovaným úrokem z prodlení a paušální náhradou nákladů na uplatnění pohledávky 1 200 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nařízeno jednání, proto soud účastníky k jednání nepředvolával a rozsudek toliko veřejně vyhlásil. 6. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč tvořené žalobkyní zaplaceným soudním poplatkem, neboť žalobkyně výslovně požadovala vedle paušální náhrady nákladů na uplatnění pohledávky náhradu nákladů řízení právě jen ve výši uhrazeného soudního poplatku. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř.