7 C 234/2022-38 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 278 430,21 Kč s přísl. a uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 411 000 Kč, který se zavázal splatit v měsíčních splátkách po 7 573,06 Kč, úrok byl sjednán ve výši 16,90 % ročně. Byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení se splátkou podle aktuálního sazebníku. Žalovaný nesplácel úvěr a banka prohlásila úvěr za splatný k [datum]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně uplatila nárok na nesplacenou jistinu 278 430,21 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky. 2. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že banka prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z žádosti žalovaného, údaje ověřila, od příjmů odečetla splátkové výdaje, výdaje na bydlení, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Dále bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Poskytnutým úvěrem se splátkou 7 117,06 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 9 257,37 Kč. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného ve výši 25 000 Kč, dále na další účty podle smlouvy byly převedeny částky 367 420,92 Kč a 12 631,16 Kč a zbylá částka 5 947,92 Kč rovněž na běžný účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami splatnými od ledna 2019 a žádnou splátku již nezaplatil, proto došlo k zesplatnění dluhu. Dlužná jistina představuje rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkami zaplacenými žalovaným a započtenými na jistinu. 3. Před prvním jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 45 900 Kč včetně příslušenství a soud v této části řízení zastavil podle § 96 o.s.ř. usnesením ze dne [datum]. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 411 000 Kč, žalovaný se zavázal se splácet poskytnutý úvěr v 120 splátkách po 7 117,06 Kč společně s pojistným 456 Kč, úrok by sjednán ve výši 16. 90 % ročně, nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Poskytnutí úvěru bylo sjednáno částkou 25 000 Kč na běžný účet žalovaného ke splnění kontokorentního úvěru, částkou 367 420,92 Kč na úvěrový účet žalovaného ke splnění stávajícího závazku, částkou 12 631,16 Kč na částečnou úhradu revolvingového úvěru a zbývající část měla být vyplacena na běžný účet žalovaného. 5. Z všeobecných podmínek soud zjistil, že účastníci si dále sjednali možnost banky prohlásit celý dluh za splatný v případě neplnění jakéhokoli závazku klienta. 6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že banka měla při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr k dispozici následující údaje: příjem 18 894 Kč, žádná vyživovací povinnost, stávající závazky – úvěry u [právnická osoba] v celkové výši 403 903,79 Kč s měsíčními splátkami v celkové výši 9 257,37 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka při posouzení vzala v úvahu, že je klient rozvedený, nemá vyživovací povinnost, má příjem 19 000 Kč (ověřeno z běžného účtu), bydlení v družstevním bytě. 7. Z výpisu z úvěrového účtu na jméno žalovaného, platební historie a výpisů z účtu má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem ve výši 411 000 Kč, a to v jednotlivých částkách a na čísla účtů, jak jsou uvedeny v úvěrové smlouvě. Od ledna 2019 žalovaný nezaplatil žádnou splátku. Dlužná jistina činila ke dni podání žaloby 336 987,59 Kč. 8. Z oznámení o zesplatnění úvěru má soud za prokázáno, že banka oznámila žalovanému, že úvěr se stal splatným pro porušení podmínek smlouvy a vyzvala ho zaplacení dlužné částky. Soud nemá za prokázáno (a to ani přiloženým podacím poštovním archem), že by se uvedené oznámení objektivně dostalo do dispozice žalovaného. 9. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoplnila tvrzení o tom, zda a kdy se oznámení o zesplatnění dostalo do dispozice žalovaného a nenavrhla žádné důkazy. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. 11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst.1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 411 000 Kč, splácení bylo sjednáno ve splátkách ve výši 7 573,06 Kč (včetně pojistného). Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru splnila a poskytla žalovanému částku 411 000 Kč, žalovaný porušil svou povinnost splácení a od ledna 2019 nezaplatil žádnou splátku úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr pro prodlení se splácením zesplatnla v souladu se smlouvou. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zaplacení nesplacené jistiny, kterou žalobkyně požadovala ve výši 232 530,21 Kč (původně ve výši 278 430,21 Kč). 15. Žalovaný je se zaplacením v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 o.z. z dlužné částky. Žalobkyně neunesla důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že oznámení o zesplatnění bylo žalovanému doručeno dříve než žalobou. [příjmení] soud přiznal úrok z prodlení pouze z aktuální dlužné částky od okamžiku, kdy se dluh stal celý splatným po doručení žaloby. Ve zbývající části soud ohledně úroku z prodlení žalobu zamítl. 16. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., pokud vycházela z jejích příjmů 19 000 Kč, bydlení v družstevním bytě s tím, že výši nákladů posoudila v souladu s normativními náklady na bydlení, při absenci vyživovací povinnosti s tím, že došlo ke konsolidaci dosavadních závazků se splátkou přesahující 9 000 Kč. I když nebylo sděleno, z jakých konkrétních normativních nákladů na bydlení věřitel vycházel, soud má za to, že v tomto konkrétním případě s ohledem na příjmovou stránku a další okolnosti lze připustit, že banka tuto svou konkrétní úvahu nesdělila. 17. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 545,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 302 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 278 430,21 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za každý ze dvou úkonů a z tarifní hodnoty 232 530,21 Kč sestávající z částky 9 260 Kč uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 710 Kč za jeden úkon (z tarifní částky 278 430,21 Kč uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Cestovné k jednání zástupce nepožadoval ani nevyčíslil.