8 C 95/2022-102 — Okresní soud v Přerově

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované omluvy ve znění„ Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za újmu na osobnostních právech způsobenou mu v rámci soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově, sp. zn. [spisová značka], neopodstatněnými prodlevami při vydání videozáznamu výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]“ a dále, aby žalovaná zaplatila žalobci odškodnění ve výši 80.000 Kč (výrok I.). Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 2.161,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Původně podané blanketní odvolání doplnil o důvody, v nichž uvedl, že nesouhlasí s tím, jakým způsobem okresní soud posoudil námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná. Na rozdíl od soudu prvního stupně má žalobce za to, že se o vzniku nemajetkové újmy dozvěděl až dne [datum], kdy bylo poprvé vyhověno jeho žádosti, a to v návaznosti na zjištění žalované, která mu podáním ze dne [datum] oznámila, že došlo k několika administrativním pochybením trestní kanceláře Okresního soudu v Přerově, pro které nebyla žalobcova žádost o vydání požadovaných CD nosičů vyřízena. Žalovaná reagovala na podnět žalobce poté, co se žalobce obrátil s žádostí o prověření správnosti postupu Okresního soudu v Přerově. Výsledkem bylo, zaslání požadovaných CD nosičů po třech letech, sedmi měsících a sedmi dnech ([datum]) a konstatování žalované o pochybení trestní kanceláře Okresního soudu v Přerově. Jinak řečeno, konstatování nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Žalobce uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne [datum] a tento nárok nemohl být promlčen. Dále žalobce uvedl, že bylo porušeno jeho nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné základní právo dle Listiny základních práv a svobod, kde každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Žalobci nebylo doručeno předvolání k jednání na den [datum], o jednání nebyla vyrozuměna ani Vězeňská služba ČR a žalobce se nemohl jednání účastnit osobně ani prostřednictvím videokonference a tím byla porušena jeho výše uvedená ústavní práva. Nepřítomnost žalobce u jednání zabránila možnosti vyjádřit se k prováděným důkazům, a tak mohl vzniknout následek v podobě nesprávného rozhodnutí ve věci. Namítaný nesprávný úřední postup nemá přímou souvislost s řízením vedeným u Okresního soudu v Přerově sp. zn. [spisová značka] ani s řízením vedeným u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ve věci sp. zn. [spisová značka]. Pokud soud prvního stupně a žalovaná shodně uvádějí, že řízení sp. zn. [spisová značka] skončilo [datum rozhodnutí] a od toho data rozvíjí úvahy o promlčení žalobcova nároku, pak žalobce uvedl, že rozhodnutím NS ČR, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce vrácen zpět na vazbu. 3. Žalovaná se k podanému odvolání žalobce písemně vyjádřila a navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl jako věcně správný potvrzen. Soud prvního stupně správně došel k závěru, že počátek běhu lhůty 6 měsíců, tedy den, kdy nejpozději se žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy je den [datum]. Tímto dnem byl žalobce pravomocně odsouzen v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], kdy záznam o výslechu svědkyně považoval žalobce za zásadní pro výsledek tohoto trestního řízení, jelikož pravomocné odsouzení žalobce v rámci tohoto trestního řízení odvozoval od neprovedeného důkazu videozáznamem z výslechu svědkyně. Řízení vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno k datu [datum] a řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně ukončeno ke dni [datum]. Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy plynoucí z těchto řízení je promlčen, jelikož mimosoudně byl nárok uplatněn až dne [datum], více než 6 měsíců po pravomocném skončení obou řízení. Dle žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 zákona 82/1998 Sb., nárok žalobce by byl nedůvodný, i kdyby promlčen nebyl. Samostatná žádost o vydání důkazu v podobě videozáznamu z výslechu v rámci řízení vedeného Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. [spisová značka], mimo rámec navržení důkazu v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě – pobočka [obec] sp. zn. [spisová značka] [spisová značka] není samostatným řízením, jehož nepřiměřená délka by se z pohledu zákona dala posuzovat. Žalobce jako účastník (obžalovaný) v obou zmiňovaných řízeních měl přístup ke všem důkazům a mohl též navrhnout v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci sp. zn. [spisová značka] předmětný výslech jako důkaz, který by soud provedl. Pokud by soud v rámci řízení vedeného v této právní věci, důkaz i přes návrh žalobce neprovedl, mohl žalobce využít dostupných řádných a mimořádných opravných prostředků k nápravě tohoto stavu. K žádosti žalobce o náhradu nemajetkové újmy doručené žalované [datum] zaslalo žalobci Ministerstvo spravedlnosti [datum] stanovisko, v němž uvedlo, že schází existence odpovědnostního titulu jako základní podmínky pro vyhovění žádosti a konstatovalo, že v posuzovaném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná tedy nekonstatovala nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení dle zákona č. 82/1998 Sb., jak nesprávně v odvolání dovozuje žalobce. V přípisu Ministerstva spravedlnosti ČR odboru dohledu a kárné agendy ze dne [datum], je zřejmé, že se jedná o sdělení k podání žalobce, ve kterém žádá ministerstvo spravedlnosti o prošetření, zda samosoudce Okresního soudu v Přerově Mgr. [jméno] [příjmení] se nedopustil kárného pochybení, když dle žalobce je do„ Mgr. [příjmení] zločinec“. Odbor dohledu a kárné agendy žalované sdělil žalobci, že v postupu soudce Mgr. [příjmení] nebylo shledáno pochybení, které by konstituovalo skutkovou podstatu kárného provinění. Z toho je zřejmé, že Ministerstvo spravedlnosti ve sdělení ze dne [datum] neřešilo otázku splnění či nesplnění podmínek pro vznik nároku dle zákona 82/1998 Sb., když žalobce nepodal Ministerstvo spravedlnosti žádost o náhradu nemajetkové újmy (taková žádost byla ministerstvu spravedlnosti doručena až [datum]). Žalobce byl u jednání konaném dne [datum] zastoupen advokátem MUDr. [jméno] [příjmení], jemuž bylo doručeno předvolání v souladu s ustanovením § 50b o. s. ř. Nebylo, proto porušeno základní právo žalobce účastnit se jednání a pokud žalobce měl zájem osobně se účastnit jednání, mohl v tomto směru učinit příslušné kroky. 4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 206 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není. 5. Námitka žalobce, že postupem soudu prvého stupně v této věci mu nebylo umožněno osobně či prostřednictvím videokonference se účastnit jednání nařízeného v této právní věc, není důvodná. Žalobci byl ustanoven zástupce z řad advokátů a tomuto správně bylo okresním soudem doručeno předvolání k nařízenému jednání. Stalo se tak vz. 27 o. s. ř., kdy obsahem předvolání je sdělení, že platí i pro zastupovaného účastníka. Žádost o osobní účast žalobce na jednání či prostřednictvím videokonference nebyla soudu sdělena. V postupu okresního soudu nelze shledat pochybení. Žalobce se osobně účastnil odvolacího jednání a měl možnost se k projednávané věci vyjádřit, což podle obsahu protokolu o jednání též učinil 6. Žalobce se podanou žalobou domáhá nemajetkové újmy za prodlení s vydáním videozáznamu o výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], o který požádal [datum] a videozáznam mu byl vydán [datum] na jeho opakovanou žádost. Videozáznam o výslechu svědkyně měl podle žalobce pro něj zásadní význam v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], kdy nemožnost použití tohoto důkazu jej velice poškodilo. 7. Okresní soud přisvědčil námitce promlčení vznesené žalovanou a žalobu proto zamítl. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní doby k včasnému uplatnění nároku soud stanovil k datu [datum], kdy se žalobce dozvěděl, že byl pravomocně odsouzen v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], neboť právě v tomto řízení záznam o výslechu svědkyně považoval za zásadní pro výsledek trestního řízení. Vzhledem k tomu, že v řízení žalobce uplatňuje nemajetkovou újmu podle § 13 odst. 1 věta druhá zák. č. 82/1998 Sb. řešil soud prvého stupně konec promlčecí doby i s ohledem na znění ustanovení § 32 odst. 3 věta druhá zák. č. 82/1998 Sb. Dospěl k závěru, že řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postup