9 C 180/2023-37 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 900 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“ nebo„ původní věřitelka“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Původní věřitelka na základě této smlouvy poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutou odměnou za administrativní činnost ve výši 1 900 Kč do [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť neuhradila doposud ničeho. Žalovaná tak doposud dluží jistinu ve výši 5 000 Kč a dlužný poplatek ve výši 1 900 Kč, tedy celkem 1 900 Kč. [příjmení] toho se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z původní věřitelky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná ke dni podání žaloby ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná podala včas odpor, v němž navrhla žalobu zamítnout. Následně uvedla, že žádnou úvěrovou smlouvu nesjednávala a jedná se tedy o úvěrový podvod. 3. K jednání, které se konalo dne [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila. Zástupce žalobkyně se omluvil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listiny provedené k důkazu. 4. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění. Soud si rovněž k návrhu žalobkyně vyžádal sdělení banky. 5. [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“) poskytla na bankovní účet [číslo] jehož majitelem je žalovaná, částku 5 000 Kč. Z uvedeného účtu byla poukázána na bankovní účet původní věřitelky dne [datum] částka 1 Kč jako verifikační platba. Soud nemá ovšem za prokázané uzavření smlouvy úvěrové smlouvy konkretizované pod [číslo] neboť listina takto označená není podepsána a žalobkyně nikterak nedoplnila tvrzení ani neprokázala kontraktační proces směřující k uzavření smlouvy. K posouzení úvěruschopnosti žalované netvrdila žalobkyně žádné skutečnosti a nepředložila žádné důkazní návrhy. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z původní věřitelky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo písemně i žalované dopisem ze dne [datum] oznámeno. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužného nároku požadovaného žalobou do tří dnů. Předžalobní výzva byla odeslána dne [datum] na poslední známou adresu žalované. 6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z., neboť uvedené tvrzení nebylo prokázáno. I kdyby tomu tak bylo, při posuzování takovéhoto závazkového vztahu by soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]). 8. Soud by pak dospěl k závěru, že v daném případě by žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, neboť k tomuto tvrzení neoznačila ani žádné důkazy. 9. Za shora popsané situace má soud prokázáno pouze to tvrzení, že žalovaná obdržela na bankovní účet, jehož je majitelkou, částku 5 000 Kč. V tomto případě si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si plnily, neboť uzavření smlouvy nebylo prokázáno. Žalovaná byly vyzvána vrácení plněním dopisem odeslaným dne [datum]. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a rozhodl o vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč žalobkyni. Námitka žalované, že nevěděla o sjednání úvěru a že se zřejmě jedná o úvěrový podvod v této věci neobstojí v tom směru, že uvedená částka 5 000 Kč byla poskytnuta na bankovní účet, jehož je majitelkou. I kdyby o připsání této platby výslovně nevěděla, aktivum ve výši 5 000 Kč se dostalo do její majetkové dispozice a je povinna je vydat zpět. Ostatně žalovaná jako majitelka účtu odpovídá i za případně jednání disponujících osob s tímto účtem. 10. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě, pouze zčásti. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z. ve výši, kterou požadovala v žalobě, přičemž ta je nižší než k prvnímu dni prodlení určená výše úroku z prodlení daná nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla vyzvána k dopisem ze dne [datum], aby uhradila pohledávku do tří dnů. Dopis byl odeslán téhož dne a do dispozice žalované se tudíž dostal nejpozději na základě fikce dojití dne [datum] Lhůta tří dnů marně uplynula dnem [datum]. Tedy dnem následujícím [datum] se žalovaná dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. 11. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni (v rozsahu 72 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení, a to ve výši 44 % z celku. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 6 900 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 1 489 Kč. S ohledem na částečný neúspěch ve věci proto žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 655 Kč.