9 C 95/2022-34 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků a žalobkyně se zavázala na požádání poskytnout žalovanému prostředky do určité částky, přičemž žalovanému poskytla celkem 35 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], a to dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 15 000 Kč a dne [datum] částku 15 000 Kč. Žalovaný měl částku splácet v měsíčních splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně 300 Kč. Žalovaný měl dále uhradit poplatek 20 % z jistiny, tj. 7 000 Kč (z jednotlivých poskytnutých částek jistin, tedy 1 000 Kč, 3 000 Kč a 3 000 Kč), úrok 20 % měsíčně (který se stává součástí jistiny) a v případě prodlení též úrok z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů 200 Kč měsíčně (z toho žalobkyně požaduje 121 Kč měsíčně). Žalovaný doposud uhradil na úvěru částku 29 584 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá celkem částky 40 377Kč, tj. 20 828 Kč jistina, 3 000 Kč poplatek, 16 186 Kč úrok a 363 Kč účelně vynaložené náklady, tj. 3 x 121 Kč za tři měsíce), a dále úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky. Žalobkyně doplnila i tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby. Ten ani po podání žaloby doposud ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na jím uvedený účet [bankovní účet] obdržel dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 15 000 Kč a dne [datum] částku 15 000 Kč (viz výpis z účtu [právnická osoba]). Podle tvrzení žalobkyně vrátil žalovaný žalobkyni částku 29 584 Kč. Na předložené smlouvě ze dne [datum] není připojen (vlastní rukou ani elektronicky zaručený) podpis žalovaného, jen strojově uvedené jméno a text„ Elektronicky podepsal (a)“ a časový údaj [datum]. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] má soud za prokázané, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z úvěru do [datum], přičemž výzva byla odeslána na poslední známou adresu žalovaného (viz podací arch a předžalobní výzva). Žalovaný i přes odeslanou výzvu na dlužný nárok ničeho nezaplatil. 4. Na základě provedených důkazů soud nevzal za prokázané, že by účastníci uzavřeli tvrzenou smlouvu o revolvingovém úvěru. Zároveň ale bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátil. K tvrzení o posouzení úvěruschopnosti nepředložila žalobkyně žádné důkazy, a proto ohledně tohoto tvrzení, pokud by soud dospěl k závěru, že byla uzavřena smlouva, neunesla břemeno tvrzení. 5. Soud dospěl k právnímu závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru, neboť nebyl prokázán žádný projev vůle žalovaného, který by svědčil o uzavření takové smlouvy. Na předložené smlouvě není připojen podpis žalovaného, jen strojově uvedené jméno a text a časový údaj. Pouze z těchto informací není patrné, jakým způsobem a jakou osobou mělo dojít k elektronickému podepsání smlouvy, a zda tedy skutečně někdo projev vůle učinil, případně zda to byl žalovaný. Na tom nic nemění ani to, že žalobkyně disponuje kopiemi dokladů totožnosti žalovaného, neboť to nesvědčí o projevu vůle k uzavření konkrétní smlouvy. Nebylo tedy prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření písemné smlouvy o revolvingovém úvěru, přičemž z předložených důkazů ani není zřejmé konkludentní uzavření takové smlouvy (pokud by se např. obě strany podle smlouvy chovaly). Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní o této rozhodné skutečnosti, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. 6. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva, pokud by byla platně uzavřena, by byla zřejmě neplatná také z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a zcela zjevně nepřiměřených úroků. Žalobkyně vůbec netvrdila ani nedoložila jakékoliv zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a neunesení břemene tvrzení a důkazního o této skutečnosti by vedlo k závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pokud pak jde o nepřiměřené úroky, tak předložená smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje celou řadu ujednání zpoplatňujících čerpání úvěru, které je všechny nutno považovat za ujednanou cenu peněz, přičemž v souhrnu se jedná o takové částky, které jsou zjevně nepřiměřené a způsobily by neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. (např. poplatek za každé čerpání úvěru 20 % z vyčerpané částky a úrok 20 % měsíčně, konečně o nepřiměřené výši svědčí také uvedená výše RPSN). 7. Bylo ovšem prokázáno, že žalobkyně poukázala žalovanému celkem částku 35 000 Kč na jeho účet a taková platba bez existující smlouvy představuje plnění bez právního důvodu, tj. bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 „o. z. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je nutné s ohledem na ustanovení § 87 cit. zákona, který je ve vztahu k ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2993 o. z. v poměru speciality, tedy jinak řečeno vrátit takto poskytnutou jistiny v přiměřené lhůtě. Bylo přitom tvrzeno ze strany žalobkyně, že žalovaný doposud na její účet uhradil částku 29 584 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení rozdílu mezi těmito částkami ve výši 5 416 Kč. Soud z obsahu spisu nezjistil žádné okolnosti svědčící pro stanovení jiné přiměřené lhůta pro vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. V ostatní – zbývající části – soud nárok žalobkyně s odkazem na shora uvedené odůvodnění zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy procesně z větší části úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.