12 C 145/2024-23 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu nákladů vzniklých žalobkyni na nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného převezeného dne , datum, na záchytnou stanici žalobkyně, kde žalovaný dne , datum, uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit ve lhůtě 8 dnů, tj. do , datum, , přičemž dosud dlužnou částku neuhradil.3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Žalovaný se na výzvu v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, tudíž soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl v době od , datum, , 22:26 hod., do , datum, , 7:51 hod., umístěn na protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, přičemž při přijetí u něho byla dechovým analyzátorem zjištěna hladina alkoholu 2,57 ‰. Dne , datum, žalobkyně vystavila žalovanému vyúčtování nákladů za předmětný záchyt, přičemž žalovaný téhož dne vlastnoručně podepsal prohlášení, že zaplatí svůj dluh ve výši , částka, za záchyt (pobyt) v záchytní stanici žalobkyně do 8 dnů ode dne vystavení uvedeného daňového dokladu. Z listinných důkazů přitom nevyplynulo, že by žalovaný k okamžiku vyhlášení rozsudku na žalobou uplatněný nárok, byť i částečně, něčeho uhradil; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.5. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni, coby poskytovateli záchytné služby, vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení nákladů za poskytnutou záchytnou službu ve výši , částka, podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), neboť žalovaný dne , datum, výslovně uznal vůči žalobkyni svůj dluh , částka, co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě. Jelikož žalovaný v průběhu řízení ani netvrdil (natožpak prokázal), že by na takto uznaný dluh žalobkyni něčeho uhradil, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jelikož dluh ve výši , částka, se žalovaný v rámci svého uznávacího prohlášení zavázal uhradit nejpozději do , datum, (ve lhůtě 8 dnů ode dne , datum, ), tudíž od následujícího dne je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Vzhledem k výše uvedenému vyhověl soud žalobě v celém rozsahu.6. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady soud v uvedeném případě považuje pouze soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši , částka, za každý úkon, tj. celkem , částka, . Náklady řízení požadované žalobkyní ve výši odměny advokáta a režijních paušálů nebyly podle soudu potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání pohledávek vůči pacientům volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není důvod, proč by za žalobkyni musel žalobu vyhotovit a podat advokát, neboť tím dochází ke zbytečnému zvyšování nákladů. Ústavní soud v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši , částka, je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.