12 C 51/2024-26 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, (jistina , částka, , úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru vyčíslený na částku , částka, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je žalovaný v prodlení, vyčíslená za období od , datum, do , datum, na částku , částka, ) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž měla žalobkyně dne , datum, poskytnout žalovanému úvěr , částka, převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž úvěrová smlouva měla být žalovaným podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně měla zaslat žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 19352 měl žalovaný následně vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdit svoji vůli být smlouvou vázán, čímž měla být smlouva uzavřena.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že dne , datum, byla z účtu žalobkyně připsána na účet žalovaného částka , částka, , jakož i to, že žalobkyně dne , datum, prostřednictvím právního zástupce odeslala žalovanému doporučený dopis obsahující výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.5. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Na předmětné listině je v části vyhrazené pro podpis žalovaného toliko strojově čitelným písmem uvedeno jméno a příjmení žalovaného, což samo o sobě nelze považovat za projev vůle žalovaného. Žalobkyní tvrzená skutečnost, že úvěrová smlouva měla být žalovaným podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, zůstala v řízení neprokázána, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné důkazy. Projev vůle žalovaného by nebyla způsobilá prokázat ani tzv. ověřovací platba ve výši , částka, , neboť ta měla dle žalobních tvrzení sloužit pouze k ověření totožnosti žalovaného, nikoliv jako projev vůle žalovaného s obsahem konkrétního dokumentu. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní upomínkou, ani to, že by žalovaný na žalobou uplatněné nároky, byť i částečně, něčeho uhradil; takovou skutečnost ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil.6. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že by s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný jakkoliv projevil vůli být vázán obsahem tvrzené smlouvy. Soud nijak nezpochybňuje používání rozličných forem elektronické (distanční) kontraktace, nicméně užije-li žalobkyně takový způsob uzavření smlouvy, musí si být rovněž vědoma procesních břemen, jež jsou s tímto typem uzavírání smluv spojena.7. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , žalovaný neprokázal (ani netvrdil), že by žalobkyni dosud něčeho uhradil, soud tudíž tento vztah mezi stranami právně kvalifikoval dle § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky , částka, . Žalobkyni v souladu s § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleží i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jelikož žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky poprvé až v rámci předžalobní upomínky. Za okamžik doručení předžalobní výzvy soud považoval den , datum, , neboť dle obecných poznatků z procesu doručování písemností prostřednictvím držitele poštovní licence (, právnická osoba, .) bývají písemnosti doručeny adresátovi zpravidla třetí den po odeslání, k němuž došlo dne , datum, . Jelikož žalobkyně v předžalobní výzvě stanovila žalovanému třídenní lhůtu k úhradě dlužné částky, nastala splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 607 o. z. uplynutím dne , datum, , od následujícího dne, tj. od , datum, je tudíž žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení.8. Ve zbylé části soud pro neunesení důkazního břemene zamítl žalobu v rozsahu nároků žalobkyně, které nepředstavují žalovaným nevrácené bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. a)], neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, z níž tyto nároky dle žalobních tvrzení vyplývají. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení [výrok II. písm. b)], jakož i nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky nepředstavující bezdůvodné obohacení [výrok II. písm. c)].9. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť rozdíl mezi procesním úspěchem obou účastníku je (i vzhledem k celkové hodnotě předmětu řízení) zcela nepatrný.