16 C 194/2024-40 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou ve dnech , datum, a , datum, dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, jejichž dohodnuté podmínky žalovaná nesplnila, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Smlouvou ze dne , datum, předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. V doplnění žaloby ze dne , datum, a , datum, žalobce popsal, jak jeho právní předchůdce údajně s odbornou péčí profesionála v oblasti úvěrování posoudil schopnost žalované oba úvěry bez větších problémů poskytovateli vrátit.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek a pojištění, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, v celkové výši , částka, , při pevné úrokové sazbě 88 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 145,55 %, formou 18 měsíčních splátek po , částka, , přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovanou.5. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaná na úvěrový dluh uhradila dne , datum, pouze částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaná uvedla adresu výběru hotovostních splátek , adresa, a adresu trvalého pobytu , adresa, , byla svobodná, bydlela v nájemním bytu , adresa, , byla zaměstnaná jako seřizovač u firmy Grios , adresa, , její jediný čistý příjem ze zaměstnání činil , částka, měsíčně, neměla mít žádné další závazky ani u , právnická osoba, (přestože se žalobce domáhá v tomto řízení i dalších závazků z předchozí smlouvy o úvěru ze dne , datum, ) a její „odhadované běžné měsíční výdaje činily pouze částku , částka, “. Mzda měla být údajně ověřena ze 2 výplatních pásek za 1,2/2021. Vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalované ve výši , částka, nebyl ničím konkretizován ani doložen a je zjevně na první pohled hluboce podhodnocen. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši , částka, a žalovaná musela mít také výdaje na samostatné bydlení v nájemním bytu v podobě čistého nájemného a dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, dopravu do zaměstnání, na ošacení, mobil, internet apod. Předchůdce žalobce rovněž přehlédl existenci předchozí úvěrové smlouvy, kterou uzavřel s žalovanou dne , datum, . Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce se o reálné výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.7. Z druhé písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění smluvních podmínek a pojištění, uzavřené „podle § 2390 o.z. a § 2 zák. č. 257/2016 Sb.“, soud zjistil, že předchůdce žalobce , právnická osoba, , adresa, se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z poplatku za zpracování úvěru ve výši , částka, a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, , v celkové výši , částka, , při pevné úrokové sazbě 34,50 % platné po celou dobu trvání smlouvy a RPSN 42,55 %, formou 24 měsíčních splátek po , částka, , přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. V čl. 6 smluvních podmínek o prodlení zákazníka se strany mimo jiné dohodly na poplatcích, pokutách a na možnosti odstoupení od smlouvy v případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky. Smlouva byla podepsaná obchodním zástupcem předchůdce a žalovanou.8. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy ze dne , datum, převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a tabulky umoření žalovaná na úvěrový dluh uhradila v období od , datum, do , datum, pouze částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.9. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, soud ze zákaznické karty ze dne , datum, zjistil, že žalovaná uvedla adresu výběru hotovostních splátek Śárka 44, , adresa, a adresu trvalého pobytu , adresa, , byla svobodná, bydlena údajně ve vlastním bytu (o 4 měsíce později měla zase bydlet v nájemním bytu), byla zaměstnaná jako seřizovač u firmy Grios , adresa, , její jediný čistý příjem ze zaměstnání činil , částka, měsíčně, měla mít kupodivu další příjem domácnosti ve výši , částka, od neoznačeného zdroje (přestože sama uvedla mzdu jako jediný příjem), neměla mít žádné další závazky ani u , právnická osoba, a její „odhadované běžné měsíční výdaje činily pouze částku , částka, “. Mzdu měla podle 2 výplatních pásek v 9/2020 ve výši , částka, a v 10/2020 ve výši , částka, . Vymyšlený údaj o celkových měsíčních výdajích žalované ve výši , částka, nebyl ničím konkretizován ani doložen a je zjevně na první pohled hluboce podhodnocen. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. bylo totiž v té době životní minimum pro jednotlivce ve výši , částka, a žalovaná musela mít také výdaje na samostatné bydlení v nájemním bytu v podobě čistého nájemného a dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, dopravu do zaměstnání, na ošacení, mobil, internet apod. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce se o reálné výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.10. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v březnu 2021 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 3,5 – 12,9 % ročně, což činí průměr 8,2 % ročně, Raiffeisen bank a.s. ve výši 15,25 % ročně, , právnická osoba, . 13,97 % ročně a , právnická osoba, . 14,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 13 % ročně.Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v listopadu 2020 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 3,5 – 22,7 % ročně, což činí průměr 13,1 % ročně, Raiffeisen bank a.s. ve výši 13,57 % ročně, , právnická osoba, . ve výši 12,22 % ročně a , právnická osoba, . 11,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 12,7 % ročně.11. Podle smlouvy ze dne , datum, včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne , datum, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do , datum, . Podle podacího lístku byl dopis podán k poštovní přepravě dne , datum, .12. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.13. Po posouzení jednotlivých