19 C 123/2021-117 — Okresní soud v Přerově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 826,51 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu o účtu [číslo] na jejímž základě byl žalované zřízen sporožirový účet, na němž však vznikl nepovolený debetní zůstatek. S ohledem na uvedené vznikla žalované povinnost uhradit nepovolený debetní zůstatek ve výši 2 826,51 Kč, který byl úročen úrokem z prodlení v zákonné sazbě počínaje [datum] (tj. ode dne, kdy byl zůstatek administrativně převeden na evidenční účet). Proto žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 826,51 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 90,61 Kč a dále od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovanou včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a do vydání rozsudku zůstala zcela procesně pasivní. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně byla u jednání přítomna v zastoupení a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomocí českého soudu k rozhodnutí. Žalovaná je právnickou osobou mající sídlo na území České republiky, tj. v členském státu Evropské unie. Žalovaná je občankou Bulharské republiky (rovněž členského státu Evropské unie), jejíž pobyt na území České republiky trval od [datum] do [datum]; od [datum] do [datum] pak neměla žalovaná na území České republiky povolen žádný druh pobytu ve smyslu zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky. Od [datum] doposud žalovaná pobývá na území České republiky s druhem a nezletilou dcerou; pobyt za účelem zaměstnání má povolen od [datum] do [datum]. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou zápůjčku pak vyplývá z článku 17 odstavce 1 písm. b) a článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I. bis), podle něhož jedná-li se o půjčku, smluvní partner, může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Poněvadž šetřením soudu bylo zjištěno, že žalovaná má v rozhodném období bydliště (ve smyslu § 80 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) na území České republiky, jsou k projednání sporné věci příslušné (pravomocné) české soudy a vztahy mezi účastníky se dle článku 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), řídí českým hmotným právem. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba] (jakožto původní věřitelkou), rámcovou smlouvu o finančních službách ve znění Přílohy k rámcové smlouvy o finančních službách k účtu č. [bankovní účet] (ve znění přílohy dále také jen„ smlouva“), na jejímž základě původní věřitelka vedla na jméno žalované účet č. [bankovní účet] v českých korunách (dále také jen„ bankovní účet“). Součástí smlouvy se staly také Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], a [právnická osoba], pro bankovní obchody. Na bankovním účtu vznikl žalované nepovolený debetní zůstatek 2 826,51 Kč, který byla povinna uhradit do [datum]. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na jistinu nepovoleného debetu více čehokoli zaplatila, přičemž soud s ohledem na uvedené vyšel z tvrzení žalobkyně o výši evidovaného dluhu žalované, tj. 2 826,51 Kč na jistině. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžitý závazek žalované plynoucí ze smlouvy zanikl v jakémkoli rozsahu, než bylo žalobkyní tvrzeno. Pohledávka za žalovanou plynoucí ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena nejprve na žalobkyni. Před podáním návrhu žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k úhradě nároků uplatněným v tomto řízení. 5. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), stala právní nástupkyní společnosti [právnická osoba], 6. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok na úhradu nesplaceného debetního zůstatku ve výši 2 826,51 Kč má oporu v § 2395 až § 2399 o. z. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, má žalobkyně nárok na zaplacení (a žalované tak vznikla odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši 9 % ročně z dlužné jistiny nesplaceného debetního zůstatku počínaje [datum] do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Soud tedy shrnuje, že shledal žalobu zcela důvodnou (výrok I), přičemž to vše je žalovaná dle § 160 odst. 1 o. s. ř., povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. 7. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatky ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta dle § 137 odst. 2 a § 151 odst. 2 o. s. ř. za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“); výzva k plnění, návrh ve věci samé a odvolání dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; účast na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) v sazbě 1 000 Kč za jeden úkon dle § 7 bodu 3. advokátního tarifu počítané z tarifní hodnoty 2 826,51 Kč (tj. v souhrnu za odměnu advokáta 5 000 Kč); náhrady hotových výdajů za výše uvedených pět úkonů právní služby v sazbě 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (tj. v souhrnu za náhradu hotových výdajů 1 500 Kč). Náklady řízení také tvoří náhrada zástupce žalobkyně za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 200 Kč - 1x cesta (z [obec] k soudnímu jednání u Okresního soudu v Přerově a cesta zpět dne [datum]) x 2 započaté půlhodiny (odpovídající 28 minutám stráveným jednou cestou mezi Valašským Meziříčím a Přerovem) x 100 Kč (mimosmluvní náhrada za ztrátu promeškaného času za každou i jen započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu); náhrada cestovních výdajů zástupce žalobkyně skládající se ze: základní náhrady za použití silničního motorového vozidla dle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve výši 336 Kč – tj. 60 km (při jedné cestě z [obec] do [obec] v délce 30 km) x 5,60 Kč (sazba základní náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023Sb.); a náhradou za pohonné hmoty ve výši 150 Kč odpovídající celkově ujetým 60 km vozidlem s průměrnou spotřebou 6,6 litrů motorové nafty na 100 km při ceně 38,70 Kč za 1 litr motorové nafty dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. Dále soud dle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni náhradu za 21% daň z přidané hodnoty (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas a cestovních výdajů ve výši 1 580 Kč, neboť zástupce žalobkyně ve smyslu § 14a odst. 1 advokátního tarifu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem soud přiznal žalobkyni náklady řízení ve výši 9 695 Kč (výrok II). Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.