11 C 231/2025-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby byla žalovaná , Jméno žalované, zavázána k zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení do , datum, v částce , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok vůči žalované odůvodnila tím, že na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále též jen „smlouva“) právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „společnost“) poskytl žalované půjčku v částce , částka, , kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na listině smlouvy (dále jen „smluvní podmínky“). Žalovaná se zavázala splácet poskytnutou půjčku spolu se souhrnnou částkou (poplatkem) , částka, v 52 týdenních splátkách po , částka, do , datum, . Žalovaná neplnila svůj smluvní závazek řádně (uhradila pouze částku , částka, ) a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na úhradu celé zbývající neuhrazené části dlužné částky, která ke dni , datum, činila v součtu jistiny půjčky (, částka, ) a poplatku (, částka, ) celkem , částka, . Společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy v této částce s příslušenstvím žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dosud na tuto pohledávku ničeho nezaplatila, ačkoliv byla výzvou k plnění ze dne , datum, opětovně prostřednictvím právního zástupce žalobkyně upomenuta k úhradě. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání sjednaného zákonného úroku z prodlení, a to od , datum, , který pro dobu od , datum, do , datum, kapitalizovala na částku , částka, a dále požadovala z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná , Jméno žalované, se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu ve věci se nedostavila.3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, včetně smluvních podmínek, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které byla žalované touto společností poskytnuta půjčka částky , částka, , což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se jako dlužník zavázala ke splacení poskytnuté půjčky s poplatkem v částce , částka, v 53 týdenních splátkách po , částka, . Podle čl. 8 smluvní podmínek se žalovaná a společnost dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by zaplatil část dluhu nad rámec plateb v částce , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce se žalovanou v částce celkem , částka, s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalované. Výzvou k plnění ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě postoupených pohledávek.4. Vzhledem k době uzavření smlouvy (, datum, ) soud podle přechodného ustanovení zakotveného v § 3028 odst. 1 o. z., posuzoval vztah účastníků podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že smlouva o půjčce nebyla platně uzavřena. Žalované jako spotřebiteli byla poskytovatelem poskytnuta peněžní částka , částka, ve formě půjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelském úvěru (také jen zákon o spotřebitelském úvěru) a k jeho poskytnutí došlo za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., ve znění do , datum, .5. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.6. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.7. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako spotřebitelem nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák.8. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. K otázce porušení povinnosti se podrobně vyjádřil Nejvyšší soudu například v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.9. V daném případě žalobkyně v řízení dostatečně neprokázala, zda její právní předchůdce posoudil schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťoval a prověřoval). Tedy předchůdce žalobkyně poskytl půjčku, aniž by bylo zřejmé, zda ji bude žalovaná schopna splatit.10. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť smyslu a účelu zákona nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. (Srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).11. Soud proto uzavírá, že smlouva o půjčce, uzavřená mezi jejími účastníky dne , datum, , je podle ust. § 39 obč. zák. neplatná. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).12. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny podle § 457 obč. zák. vzájemně vydat („Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“).13. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce částku , částka, , je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná dosud uhradila , částka, . Nadále není povinna vrátit ničeho. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (poplatek a úrok z prodlení), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku zamítl nárok žalobkyně.14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšnému žalované dosud v řízení prokazatelné náklady nevznikly.