11 C 270/2025-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby byla žalovaná , Jméno žalované, zavázána k zaplacení částky , částka, spolu s úrokem od , datum, do , datum, v částce , částka, , úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, , spolu s úrokem z prodlení od , datum, do , datum, v částce , částka, a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok vůči žalované odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále též jen „smlouva“) právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „společnost“) poskytl žalované po předchozím posouzení její úvěruschopnosti úvěr v částce , částka, , který žalovaná mohla čerpat na svůj účet č. , č. účtu, a činila tak až do vyčerpání částky , částka, . Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy (dále jen „smluvní podmínky“). Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem 48 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků a zaplatit poplatek za upomínku (, částka, ). Žalovaná neplnila svůj smluvní závazek řádně (na svůj dluh uhradila celkem , částka, od , datum, neuhradila žádnou splátku úvěru) a právnímu předchůdci žalobkyně ke dni , datum, vzniklo právo na úhradu celé zbývající neuhrazené části dlužné částky, která činila ke dni , datum, v součtu jistiny úvěru (, částka, ) a poplatku (, částka, ) nejméně , částka, . Společnost , právnická osoba, postoupila svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dosud na tuto pohledávku ničeho nezaplatila, ačkoliv byla výzvou k plnění opětovně prostřednictvím právního zástupce žalobkyně upomenuta k úhradě. Žalobkyně rovněž požadovala přiznání úroku 12,75 % ročně, který pro dobu od , datum, do , datum, kapitalizovala na částku , částka, a dále požadovala z částky neuhrazené jistiny , částka, od , datum, do zaplacení, a přiznání zákonného úroku z prodlení, který pro dobu od , datum, do , datum, kapitalizovala na částku , částka, , a dále požadovala z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná , Jméno žalované, při jednání soudu ve věci shodně s žalobkyní uvedla, že čerpala poskytnutý úvěr.3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně smluvních podmínek, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu, na základě které byl žalované touto společností poskytnut úvěr , částka, , který byl dle potvrzení o provedených transakcích čerpán v celkové částce , částka, . Žalovaná se jako dlužník zavázala ke splacení poskytnutého úvěru s úrokem 48 % ročně a poplatky v částce , částka, za upomínky. Podle tvrzení žalobkyně a přehledu plateb v tabulce umoření ke smlouvě žalovaná uhradila částku celkem , částka, . Upomínkami a výzvami k úhradě bylo prokázáno, že žalovaná byla opakovaně upomínána o zaplacení a vyzvána k úhradě celého úvěrového dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy se žalovanou v částce celkem , částka, s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalované. Výzvou k plnění ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě postoupené pohledávky.4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. i úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění7. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (společnost coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.10. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech