11 C 97/2025-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala, aby soud zavázal žalovaného , Jméno žalovaného, k zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , název, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“) uzavřela na žádost žalovaného dne , datum, s žalovaným po předchozím posouzení jeho úvěruschopnosti smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr v částce , částka, . Smlouva byla sjednána prostřednictvím webové stránky www., název, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, poté následovalo ověření správnosti kontaktu uvedených žalovaným dle instrukcí zaslaných žalovanému e-mailem. Žalovaný také odsouhlasil ve webovém rozhraní společnosti návrh smlouvy o úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalovanému zřízen jeho uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru na webovém rozhraní společnosti. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaný ve webové službě společnosti odsouhlasil (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru, který společnost zaslala ze svého účtu na účet žalovaného č. , č. účtu, platbou s variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splatit do , datum, a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru , částka, a sjednaný úrok v částce , částka, . Žalovaný nesplnil svůj smluvní závazek k úhradě úvěru řádně, neboť dosud dluží na jistině, úhradě za poskytnutí úvěru a úroku částku celkem , částka, . Společnost postoupila svou pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a společnost , právnická osoba, . žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě trvajícího dluhu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný , Jméno žalovaného, se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci nedostavil.3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ze dne , datum, (včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) prokázáno, že společnost jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný (dlužník) sjednali poskytnutí úvěru v částce , částka, (čl. II. bod 2 smlouvy) za poplatek , částka, a sjednaný úrok v částce , částka, (čl. II. bod 2 smlouvy). Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že vrátí částku úvěru s poplatkem a úrokem do , datum, . Potvrzením o platbě ze dne , datum, a sdělením , název, , a.s. bylo prokázáno, že žalovaný převzal od společnosti částku , částka, dle smlouvy o úvěru. Smlouvami o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že společnost oznámila tuto skutečnost žalovanému. Předžalobní výzvou ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu dle smlouvy o úvěru.4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.6. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Soud dospěl k závěru, že mezi společností a žalovaným (společnost coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.8. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit