16 C 105/2025-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, , č. , hodnota, poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal žalobci vrátit ve výši , částka, spolu se zápůjční úrokovou sazbou 73,95 % p.a. při RPSN 104,96 % v dohodnutých 48 měsíčních splátkách. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil celkem částku , částka, . Pro prodlení žalovaného s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení další částky ve výši , částka, (představující nedoplatek „nové jistiny úvěru“, smluvní úrok a smluvní pokutu), další částky ve výši , částka, představující další smluvní pokutu, a zaplacení dalšího příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. V podání ze dne , datum, žalobce popsal, jak údajně s odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne , datum, , ve znění splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, formuláře o prohlášení klienta, dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, a fotokopie OP žalovaného, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru , částka, se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku , částka, ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 12. dni každého měsíce v době od , datum, do , právnická osoba, .2027, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 73,95 % ročně a RPSN 104,96 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však , částka, . Žalovaný návrh podepsal elektronicky dne , datum, , žalobce návrh akceptoval dne 14., datum, a v Oznámení ze dne , datum, žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne , datum, uložením. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne , datum, . Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu.5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z SMS – informace žalovanému o vyplacení - soud zjistil, že žalobce vyplatil dne , datum, na účet žalovaného částku , částka, . Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta.Z obsahu žaloby i z karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období od , datum, do , datum, ve splátkách po , částka, celkem částku , částka, .6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne , datum, formulář žalobce „Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny score card ze dne , datum, obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 367, což podle připojené legendy znamená, že jde o II. kategorii, která označuje „lepší segment klientů“. Podle formuláře žalobce Hodnocení klienta ze dne , datum, byla finanční potřeba žalovaného , částka, , přesto mu žalobce poskytl úvěr , částka, , žalovaný měl mít údajné neoznačené příjmy ve výši , částka, měsíčně, jeho výdaje činily životní minimum ve výši , částka, měsíčně, měl žalobci splácet předcházející neoznačené dluhy ve výši , částka, měsíčně, na bydlení i na související náklady vynakládal dohromady částku , částka, měsíčně a na dopravu, kurzy a záliby nevynakládal nic. Žalovaný byl svobodný podnikatel a měl údajně bydlet ve vlastním, což nebylo ničím doloženo. Z žalobcem předloženého daňového přiznání žalovaného jako podnikatele soud zjistil, že daňové přiznání bylo za dobu od , datum, do , datum, , tedy 1 rok před uzavřením sporné smlouvy a že z žádné rubriky nevyplývá, že by měl žalovaný skutečně čistý měsíční příjem , částka, , nota bene v době před uzavřením smlouvy. Z přiznání rovněž vyplývá, že žalovaný měl podnikat v oblasti oprav a údržby kolejových vozidel a lze si velmi obtížně představit, že by za těmito kolejovými vozidly chodil pěšky a nepoužíval automobil nebo jiné dopravní prostředky, jak se žalobce snaží namluvit v rubrice formuláře o hodnocení klienta, podle níž žalovaný údajně neměl žádné náklady na dopravu apod. Už vůbec si ale nelze představit, že by žalovaný jako podnikatel neměl spojení s klienty ani se světem přes mobil a internet. Z výpisu , právnická osoba, . pouze vyplývá, že žalovaný uhradil „finančáku“, tj. státu, na daních dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , což je sice chvályhodné, avšak tyto údaje nemají žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného, neboť úhradu daní si žalovaný započítává do svého podnikání. V řízení nebylo ničím prokázáno, jaké měl žalovaný skutečné běžné reálné příjmy pro své živobytí a bydlení a už vůbec nebylo prokázáno, jaké měl skutečné běžné náklady na jídlo, ošacení, hygienu, bydlení, za elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet apod. Žalobce se o skutečné běžné příjmy a výdaje žalovaného vůbec nezajímal, pravdivost údajů od žalovaného neověřoval a požadovanou částku , částka, vyplatil žalovanému ještě před řádným uzavřením smlouvy v rozporu s vlastními pravidly. Žalobce tak ničím neprokázal, že zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného a už vůbec ne s odbornou péčí.7. Z výzev ze dne , právnická osoba, .2024, , datum, , , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne , datum, považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání.8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v únoru 2023 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 6,69 – 14,7 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 10,69 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 15,9 % a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 14,6 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 13,73 %.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti p