16 C 137/2025-35 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, , č. , hodnota, ve znění Dohody o konsolidaci z téhož dne poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který byl v rozsahu částky , částka, určen k uhrazení předchozího dluhu a ve zbytku neúčelový, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši , částka, dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a žalobci vrátil pouze částku , částka, . Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku žalobci nezaplatil. V podání ze dne , datum, žalobce popsal, jak údajně s odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění Dohody o konsolidaci z téhož dne, Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne , datum, , ve znění splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, formuláře o prohlášení klienta, formuláře o pojištění schopnosti splácet úvěry, Přílohy č. , hodnota, ze dne , datum, a fotokopie OP žalovaného, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru , částka, se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku , částka, (3,2 násobek) ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 17. dni každého měsíce v době od , datum, do , datum, , přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 76,04 % ročně a RPSN 109,03 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však , částka, . Podle Dohody o konsolidaci z téhož dne k uvedené úvěrové smlouvě z celkové částky , částka, měla být částka , částka, použita k zaplacení předchozího dluhu z předchozí úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný návrh smlouvy i Dohody podepsal elektronicky dne , datum, , žalobce návrh akceptoval dne , datum, a v Oznámení ze dne , datum, žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru ve znění „Dodatku č. , hodnota, “ s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne , datum, uložením. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne , datum, . Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu.5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z SMS – informace žalovanému o vyplacení - soud zjistil, že žalobce vyplatil dne , datum, na účet žalovaného částku , částka, a týž den žalobce uhradil sám sobě na svůj účet částku , částka, . Do dispozice žalovaného se dostala pouze částka , částka, .Z obsahu žaloby i z karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období od , datum, do , datum, celkem částku , částka, .6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne , datum, formulář žalobce „Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, měl žalovaný záznam ze dne , datum, s tím, že k zaplacení došlo dne , datum, . Z neoznačené listiny score card ze dne , datum, nešlo zjistit konkrétní reálné vyhodnocení schopností žalovaného splácet úvěr (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI), soud jenom zjistil, že žalovaný podal celkem , hodnota, žádosti o úvěr u různých bank a skóre u žalovaného nebylo vůbec uvedeno. Podle formuláře žalobce Hodnocení klienta ze dne , datum, byla finanční potřeba žalovaného , částka, , přesto mu žalobce poskytl úvěr , částka, , žalovaný měl mít údajné příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně (podle výpisů za 4 předchozí měsíce ve výši , částka, ), jeho výdaje činily životní minimum ve výši , částka, měsíčně, byl svobodný, bez dětí, na bydlení i na související náklady vynakládal dohromady částku , částka, měsíčně (což nebylo ničím doloženo), na splátky žalobci z předchozích úvěrů vynakládal , částka, měsíčně, což nebylo doloženo, a na dopravu, kurzy a záliby nevynakládal nic. V řízení bylo pouze prokázáno, že žalovaný měl v době před uzavřením smlouvy čistý měsíční příjem ve výši , částka, , nic víc. Žádnými důkazy nebylo prokázáno, jaké měl žalovaný skutečné běžné reálné výdaje na jídlo, ošacení, hygienu, na bydlení, za elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet apod. Žalobce soudu nesdělil ani nedoložil, kolik žalovaný měl a má u žalobce uzavřených dalších úvěrových smluv, jakou celkovou částku ze všech úvěrů žalovaný žalobci ve skutečnosti dluží, zda tyto další dluhy z úvěrů hradil a hradí řádně a včas. Soudu je z úřední činnosti známo, že poskytovatelé úvěrů zneužívají tzv. „konsolidaci dluhů či refinancování dluhů“ tak, že dlužníkům poskytují další a další úvěry, kterými sami sobě hradí předchozí dluhy dlužníků, přestože skutečné dluhy dlužníků neustále narůstají, což lze zcela jistě předpokládat i v dané věci, kdy má žalovaný žalobci vrátit 3,2 násobek úvěru. Z výše uvedených skutečností soud také zjistil, že se žalobce o skutečné běžné reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, pravdivost údajů od žalovaného neověřoval a bez zjištění a ověření reálných výdajů nemohl žalobce úvěruschopnost žalovaného vůbec posuzovat. Je také pravdou, že částku , částka, žalobce vyplatil žalovanému ještě před řádným uzavřením smlouvy v rozporu s vlastními pravidly. Žalobce tak ničím neprokázal, že zjišťoval, ověřoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného, a už vůbec ne s odbornou péčí.7. Z výzev ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Dopisem ze dne , datum, žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu pro neplacení. Podle předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání.8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v září 2023 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 6,83 – 10,7 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 8,76 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 11,3 % a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 12,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 11 %.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75,