16 C 170/2025-37 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy č. 014984214R ze dne , datum, poskytl žalovanému spotřební úvěr ke kreditní kartě do úvěrového limitu , částka, , jejíž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku žalobci nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Ze smlouvy o poskytování služeb a z dohody o aktivaci služeb ČSOB elektronického bankovnictví ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytovat žalovanému dohodnuté služby elektronického bankovnictví za cenu podle ceníku žalobce a že týž den byly dohodnuté služby aktivovány.5. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ke kreditní kartě č. 014984214R ze dne , datum, (uzavřené na základě žádosti žalovaného č. , hodnota, ze dne , datum, ) ve znění Formuláře pro předsmluvní informace, Obchodních podmínek, Sazebníku ČSOB a záznamu o podpisu klienta soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr na dobu neurčitou do úvěrového limitu , částka, a kreditní kartu Master Standard, jež se žalovaný zavázal nepřekročit a vrátit jej v minimálních splátkách po 5 % z vyčerpané částky (v minimální výši , částka, ) měsíčně spolu s dohodnutou úrokovou sazbou 19,9 % ročně při RPSN 24,76 % a s dohodnutými poplatky.6. Podle úvěrové historie, přehledu splátek, výpisu z BÚ a z přehledu čerpání a splácení úvěru žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal v období od , datum, do , datum, v celém rozsahu úvěrového limitu, tj. ve výši , částka, (který nemohl žalovaný podle nastavených smluvních i technických parametrů překročit), k níž žalobce automaticky připočetl dohodnuté úroky i poplatky ve výši , částka, . Podle listiny označené jako přehled čerpání a splácení úvěru vznikl žalovanému ke dni , datum, na jistině poskytnutého revolvingového úvěru dluh v celkové výši , částka, (představující skutečnou jistinu úvěru , částka, + úroky a poplatky , částka, ). Poněvadž žalovaný poskytnutý úvěr přes výzvy a upomínky žalobce ke dni , datum, ,, datum, , a , datum, řádně a včas nesplácel, žalobce dopisem ze dne , datum, úvěrový dluh zesplatnil ve výši , částka, (nesplacená jistina + úroky, úroky z prodlení a poplatky). Podle žaloby činí nesplacená jistina úvěru částku , částka, , sestávající ze skutečně poskytnuté částky , částka, a dále z úroků a poplatků , částka, . Žalobce dále požaduje smluvní kapitalizovaný úrok za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrok 19,9 % ročně z pohledávky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %. Nebylo zjištěno, že by žalovaný do dne rozhodnutí soudu spornou částku žalobci zaplatil.7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením sporné smlouvy ze dne , datum, , soud ze záhlaví smlouvy zjistil, že žalovaný má trvalý pobyt na adrese , adresa, , což je ohlašovna městského úřadu, a to by měla pobočka žalobce v , adresa, velice dobře vědět, a to i z předchozí smlouvy o poskytování služeb ze dne , datum, . Již z toto údaje muselo být žalobci zcela jasné, že žalovaný je bez konkrétního skutečného bydliště, z čehož obvykle plyne, že je bez pravidelných příjmů z práce a že má dluhy, které není schopen řádně splácet. I z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný jak adresu trvalého bydliště ta i zasílací adresu označil , adresa, a v žádosti není ani uvedeno, kde by měl být žalovaný zaměstnaný a od koho vůbec pobírá údajný čistý příjem , částka, . Již v tomto okamžiku měla u žalobce zaznít výstražná siréna, která jej měla nabádat k řádnému a podrobnému zjišťování a ověřování (na první pohled pochybných) schopností žalovaného poskytovaný úvěr řádně dlouhodobě splácet. Tuto výstražnou sirénu ale žalobce sám evidentně vypnul a svoji zákonnou povinnost nesplnil. Žalobce sice soudu předložil nepřehledné a nesrozumitelné počítačové sjetiny, které označil jako výpis z BÚ, přehled splátek a historie úvěru, ovšem z těchto nesrozumitelných údajů soud nezjistil žádné relevantní informace vztahující se k reálným příjmům a výdajům žalovaného za jídlo, ošacení, bydlení, energie, mobil a internet v rozhodném období. Podle listiny označené jako „data o žádosti“ žalobce ke dni žádosti o úvěr , datum, způsob doložení hlavního příjmu od žalovaného nevyžadoval. Podle další listiny označené jako „informace z , právnická osoba, “ neměl mít žalovaný u žalobce žádné nesplacené dluhy, avšak 1 předcházející dluh byl dříve zesplatněn.Na opakovanou výzvu soudu, aby žalobce konkrétně doplnil tvrzení o tom, jak prováděl úvěruschopnost žalovaného, a aby svá tvrzení doložil konkrétními důkazy, poskytl žalobce soudu ve svých obsáhlých vyjádření ze dne , datum, a , datum, rozsáhlé poučení, jak údajně při zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupoval. Z obsahu jeho podání je však nabíledni zjevné, že nepostupoval, jak měl, neboť se o skutečné reálné příjmy a výdaje žalovaného v době před uzavřením sporné úvěrové smlouvy vůbec nezajímal. Z vyjádření totiž vyplývá, že příjmy žalovaného stanovil sám žalobce „podle odborné kontroly finančních toků na běžném případně jiném účtu žalovaného“ a že jeho výdaje rovněž stanovil sám podle svých statistických výpočtů a metod, a nikoliv podle skutečných a prošetřených údajů. Na základě pouhých obecných rejstříků a obecných statistických údajů nemůže žalobce řádně úvěruschopnost žalovaného konkrétně zjistit ani posoudit, o čemž žalobce jako profesionál na úvěrovém trhu velice dobře ví, avšak svých zákonných povinností nedbá.Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí u každé jednotlivé smlouvy schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování sporného úvěru žalovanému jako spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýb