16 C 186/2025-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaná dluží na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, se sídlem v Praze (dále jen předchůdce nebo žalobce) a žalovanou, na podkladě které předchůdce poskytl žalované úvěr formou úvěrového limitu do částky , částka, , který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit dohodnutým způsobem, což však nesplnila. Smlouvou ze dne , datum, postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku předchůdci ani žalobci dosud nevrátila.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. V průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele předchůdcem žalobce před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce na výzvu soudu pouze obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, avšak konkrétní důkazy v soudem požadovaném směru soudu nepředložil ani je neoznačil.4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované do výše úvěrového limitu , částka, za poplatek , částka, , při roční úrokové sazbě 150 % a RPSN 311,50 % zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. neobsahuje vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis žalované ani žalobce. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel dne , datum, (ani jindy) s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.6. I v případě, že by byla smlouva žalovanou řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované nepředložil.7. Pokud jde o vzájemné plnění, ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, a z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla v době od , datum, do , datum, žalovaná a od odesílatele , právnická osoba, došla na její účet dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, , celkem částka , částka, .Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná vrátila předchůdci žalobce potažmo žalobci dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem částku , částka, .8. Ze smlouvy ze dne , datum, ve znění příloh soud zjistil, že předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce a že žalobce je ve sporu aktivně legitimován.9. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. na nepředložení řádně podepsané úvěrové smlouvy, na nepředložení důkazů o provedení úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele a na možnost doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.10. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě nepodepsané nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, poskytl předchůdce žalobce žalované celkem částku , částka, a že žalovaná předchůdci potažmo žalobci vrátila celkem částku , částka, . Plnění, které si předchůdce žalobce i žalovaná vzájemně poskytli, pak představuje plnění bez platného závazku. Částka , částka, , kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy podle výše uvedených ustanovení.11. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil soud jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.12. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).13. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný spotřebitel dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měla větší procesní úspěch žalovaná, které však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).