16 C 221/2025-39 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou podáním ze dne , datum, a , datum, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, poskytl žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu , částka, , který se žalovaný zavázal žalobci vrátit i se sjednanými úroky dohodnutým způsobem. Žalovaný ale sjednané úvěrové podmínky nesplnil, poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak žalobci vrátil pouze část úvěrového dluhu. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení úvěrové jistiny ve výši , částka, , poplatků, nákladů na vymáhání, smluvní pokuty a dalšího příslušenství.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, soud ze smlouvy č. , hodnota, ve znění Úvěrových podmínek, Sazebníku žalovaného a splátkového kalendáře zjistil, že dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru do úvěrového limitu , částka, při roční úrokové sazbě 27,88 % a RPSN 31,73 % s tím, že celková částka splatná žalovaným činí , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách v minimální výši 2,76 %, tj. po , částka, dohodnutým způsobem.5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z interního dokladu žalobce označeného jako opis výpisu proplacení smlouvy a z tiskové sestavy soud zjistil, že dne , datum, žalobce zaslal žalovanému na jeho účet celkem částku , částka, a že v období od , datum, do , datum, žalovaný vyčerpal na úvěr celkem částku , částka, .Ze skutkových tvrzení žalobce, jejichž pravdivost nebyla žádnými důkazy vyvrácena, a z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný vrátil žalobci v době od , datum, do , datum, celkem částku , částka, .6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem ke dni uzavření úvěrové smlouvy , datum, , soud ze záhlaví sporné úvěrové smlouvy a z karty klienta zjistil, že žalovaný měl být údajně zaměstnán u firmy „, právnická osoba, , adresa, “, že jeho čistý měsíční příjem měl činit částku , částka, a že měl mít další příjem od ostatních neoznačených členů domácnosti ve výši , částka, . Tyto údaje nebyly doloženy. Žalovaný měl mít údajně výdaje , částka, měsíčně, tento údaj rovněž nebyl specifikován ani doložen. Z obsahu úvěrové smlouvy ani z formuláře žalobce o „ověření bonity MLS“ z neoznačeného dne žádné konkrétní údaje o jeho reálných příjmech ani o konkrétních výdajích nevyplývají. Z předložených listin je pouze zřejmé, že si žalobce na první pohled nevěrohodné a vymyšlené příjmy a výdaje nezjišťoval ani neověřoval. Z výpisu z účtu žalovaného za 1 měsíc srpen 2021 je dále zřejmé, že ke dni , datum, byl starý zůstatek účtu ve výši , částka, , ke dni , datum, nový zůstatek účtu činil částku , částka, , že žalovaný měl dne , datum, obdržet od jiného zaměstnavatele firmy , právnická osoba, mzdu v pouhé výši , částka, (nikoliv , částka, ), že dne , datum, byla na účet žalovaného poukázána od ČSSZ dávka na pomoc v mateřství ve výši , částka, pro neoznačenou osobu, která musela být odlišná od žalovaného, a že z přeložených podkladů nelze zjistit, zda tato osoba skutečně žila s žalovaným ve společné domácnosti. Ani z ostatních položek nelze zjistit ani ověřit reálné výdaje na jídlo, ošacení, nájem, elektřinu, plyn, vodné, stočné, léky, mobil, internet atp. Žalobce tak evidentně vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné příjmy ani reálné výdaje žalovaného, proto nemohl provést řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb.7. Dopisem ze dne , datum, žalobce úvěrový dluh zesplatnil a předžalobní upomínkou ze dne , datum, žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu pod pohrůžkou soudního vymáhání.8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v , datum, soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za průměrnou roční úrokovou sazbu zaokrouhleně ve výši 22 %, Raiffeisen bank a.s. za úrokovou sazbu 14 %, , právnická osoba, . za úrokovou sazbu 10 % a , právnická osoba, . za úrokovou sazbu 17 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 15,75 %.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance a nálezy Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 a IV.ÚS 702/20).12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce vůbec nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž nezjišťoval ani neověřoval běžné reálné příjmy ani výdaje žalovaného. V podrobnostech soud odkazuje na bod 6. rozsudku. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému celkem částku , částka, , že žalovaný žalobci vrátil pouze částku , částka, a zůstal tak nedoplatek ve výši , částka, . Tato částka , částka, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení ned