16 C 58/2025-34 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . se sídlem v Praze a žalovaným, na podkladě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, při RPSN 801,03 %, který se žalovaný zavázal vrátit dohodnutým způsobem, což však nesplnil. Smlouvou ze dne , datum, postoupil předchůdce spornou pohledávku na společnost , právnická osoba, , adresa, a tato společnost další smlouvou ze dne , datum, postoupila spornou pohledávku na společnost , právnická osoba, , adresa, a tato společnost postoupila spornou pohledávku smlouvou ze dne , datum, na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku předchůdcům ani žalobci dosud nevrátil.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Po výzvě soudu, aby žalobce předložil konkrétní důkazy vztahující se k provádění úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy, vzal žalobce podáním ze dne , datum, žalobu částečně zpět s odůvodněním, že tyto doklady od svého předchůdce neobdržel, proto je nemůže předložit, a domáhal se přiznání zbývající dlužné jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.4. Usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, soud řízení částečně ve zpět vzatém rozsahu zastavil. Předmětem řízení tak zůstala jistina úvěru ve výši , částka, , které se žalobce na základě stejných skutkových tvrzení domáhá nyní z titulu bezdůvodného obohacení.5. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy ze dne , datum, o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, zjistil, že neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis předchůdce žalobce ani vlastoruční nebo zaručený nebo uznávaný podpis žalovaného. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že dne , datum, (ani jindy) uzavřel s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.6. I v případě, že by byla smlouva o úvěru předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. řádně prováděl úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti.7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, předchůdce žalobce zaplatil na účet žalovaného částku , částka, . V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný předchůdcům či žalobci spornou částku byť částečně vrátil.8. , adresa, .000 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ). S ohledem na skutková tvrzení žaloby, podle nichž jde o nároky z neplatné spotřebitelské smlouvy, nemůže v dané věci jít o vydání bezdůvodného obohacení podle obecného ustanovení § 2991 o.z.9. Žalobce je ve sporu aktivně legitimovaný na podkladě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kterou předchůdce postoupil spornou pohledávku na společnost , právnická osoba, , tato společnost následně postoupila spornou pohledávku smlouvou ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, , adresa, a tato společnost postoupila spornou pohledávku smlouvou ze dne , datum, na žalobce.10. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil za přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.11. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci zbývající částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žalobce měl ve sporu zanedbatelný poměrný procesní úspěch ve výši 1,94 %, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.