16 C 93/2025-34 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, doplněnou 2 x podáním ze dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru N-TIMES č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované spotřebitelský úvěr do celkové výše úvěrového limitu , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná poskytnutý úvěr vyčerpala ve výši , částka, , avšak žalobci vrátila pouze částku , částka, . Žalobce se nyní domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení.2. V průběhu řízení soud vyzýval žalobce k předložení důkazů vztahujících se ke zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované. Na výzvu soudu reagoval žalobce podáním ze dne , datum, , v němž obšírně poukázal na judikaturu vyšších soudů (v mnoha případech dávno překonanou), avšak žádné konkrétní důkazy o tom, že před uzavřením sporné spotřebitelské smlouvy skutečně řádně a s odbornou péčí prováděl úvěruschopnost žalované, soudu nepředložil.3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.5. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne , datum, č. , hodnota, ve znění smluvních a pojistných podmínek soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem, přičemž první čerpání ve výši , částka, bylo za účelem zaplacení kupní ceny zboží u společnosti , právnická osoba, . , adresa, . Poskytnutou částku , částka, se žalovaná zavázala žalobci vrátit ve 24 měsíčních splátkách po , částka, při roční úvěrové sazbě 30,59 % a RPSN 30,6 % v celkové výši , částka, , přičemž splatnost 1. splátky měla nastat dne , datum, .6. Pokud jde o vzájemné plnění, z přehledu transakcí, z úvěrové historie a z vyjádření právního zástupce žalobce při jednání bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované dne , datum, pouze částku , částka, , nic více.Podle tvrzení žalobce v žalobě a úvěrové historie žalovaná uhradila žalobci v době od , datum, do , datum, v nepravidelných splátkách pouze částku , částka, . Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, žalobce přes výzvu soudu žádné konkrétní doklady o splnění své zákonné povinnosti nepředložil. Z jeho „Zprávy o posouzení úvěruschopnosti“ z neoznačeného dne pouze vyplynulo, že jde o pouhou proklamaci, že žalovaná měla mít údajně mzdu ve výši , částka, , výdaje na bydlení ve výši , částka, a splátky úvěrů ve výši , částka, . Ze Zprávy je však zřejmé, že tyto nevěrohodné kulaté údaje o příjmech a výdajích žalované žalobce neověřoval z žádných podkladů a pouze formálně a nekonkrétně odkázal na registry SOLUS, insolvenční rejstřík, CRIF a „příslušné databáze a registry, aniž k těmto zakřížkovaným rubrikám cokoliv konkrétně uvedl. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy a výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v březnu 2022 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za průměrnou roční úrokovou sazbu 13,85 %, Raiffeisen bank a.s. za úrokovou sazbu 14,47 % a , právnická osoba, poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 15,4 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 14,57 %.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce nezjišťoval ani neověřoval běžné reálné příjmy ani výdaje žalované. V podrobnostech soud odkazuje na bod 7. rozsudku. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované částku , částka, , že žalovaná žalobci vrátila částku , částka, a že nevrácený nedoplatek jistiny úvěru činí částku , částka, . Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. , adresa, .479 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ).15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu