16 C 273/2025-40 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalované (dále také spotřebitel) domáhal zaplacení celkem částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, ., , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) poskytl žalované na základě 2 smluv ze dne , datum, a , datum, celkem , hodnota, spotřebitelské úvěry. První úvěr byl ve výši , částka, za poplatek , částka, a žalovaná na něj vrátila částku , částka, . Druhý úvěr byl rovněž ve výši , částka, za poplatek , částka, a žalovaná na něj vrátila částku , částka, . Smlouvou ze dne , datum, předchůdce postoupil obě pohledávky na žalobce. Žalobce se nyní po žalované domáhá uhrazení nesplacených jistin úvěrů, poplatků, pokut a dalšího příslušenství.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. V průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele jeho předchůdcem před uzavřením každé sporné smlouvy, zejména podkladů o zjišťování a posuzování reálných příjmů a reálných výdajů žalované. Žalobce předložil soudu pouze podklady o zjištěných příjmech žalované, ale podklady o zjištěných reálných výdajích, bez kterých nelze úvěruschopnost žalované vůbec provést, nepředložil ani konkrétní důkazy v tomto směru neoznačil.4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.5. Ve vztahu k první úvěrové smlouvě soud z písemné smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, zjistil, že se předchůdce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, za poplatek , částka, (úrok , částka, , poplatek za úvěr , částka, , poplatek za vyhodnocení úvěru , částka, a poplatek za osobní vymáhání dluhu , částka, ), který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit v celkové výši , částka, ve 14 splátkách po , částka, měsíčně. Souhrnný poplatek činil 86 % z jistiny úvěruPodpisem smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle skutkových tvrzení žaloby žalovaná předchůdci vrátila celkem částku , částka, .Z žádosti žalované o úvěr z , datum, , z pracovní smlouvy a ze mzdových lístků soud zjistil, že žalobce sice zjistil příjmy žalované ke dni uzavření sporné smlouvy, ale ve vztahu k reálným výdajům žalované za bydlení, jídlo, elektřinu, plyn, odpad, vodné, stočné, ošacení, dopravu, mobil, internet apod. předchůdce žádné podklady od žalované nevyžadoval, nezjišťoval ani neověřoval. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.6. Ve vztahu k druhé úvěrové smlouvě soud z písemné smlouvy ze dne , datum, č. , hodnota, zjistil, že se předchůdce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, za poplatek , částka, (úrok , částka, , poplatek za úvěr , částka, , poplatek za vyhodnocení úvěru , částka, a poplatek za osobní vymáhání dluhu , částka, ), který se žalovaná zavázala předchůdci vrátit v celkové výši , částka, ve 14 splátkách po , částka, měsíčně. Souhrnný poplatek činil 86 % z jistiny úvěruPodpisem smlouvy o úvěru žalovaná potvrdila převzetí částky , částka, v hotovosti.Podle skutkových tvrzení žaloby žalovaná předchůdci vrátila celkem částku , částka, .Z žádosti žalované o úvěr z , datum, , z pracovní smlouvy a ze mzdových lístků soud zjistil, že žalobce sice zjistil příjmy žalované ke dni uzavření sporné smlouvy, ale ve vztahu k reálným výdajům žalované za bydlení, jídlo, elektřinu, plyn, odpad, vodné, stočné, ošacení, dopravu, mobil, internet apod. předchůdce žádné podklady od žalované nevyžadoval, nezjišťoval ani neověřoval. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.7. Smlouvou ze dne , datum, ve znění příloh postoupil předchůdce sporné pohledávky na žalobce.8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových zápůjček (úvěrů) v době uzavírání sporné smlouvy , datum, soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční průměrnou úrokovou sazbu 15,4 %, Raiffeisen Bank a.s. za 15,77 % a , právnická osoba, . za 19,6 %. Průměrná roční úroková sazba těchto bankovních domů činila ke dni , datum, zaokrouhleně 17 %.V době uzavírání druhé sporné smlouvy , datum, soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že , právnická osoba, . poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční průměrnou úrokovou sazbu 14 %, Raiffeisen Bank a.s. za 16,47 % a , právnická osoba, . za 19,7 %. Průměrná roční úroková sazba těchto bankovních domů činila ke dni , datum, zaokrouhleně 16,7 %.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Obě sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele před každou jednotlivou smlouvou posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování úvěrů žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od , datum, do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že úvěrový věřitel nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. V rozporu s § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné reálné měsíční výdaje žalovaného spotřebitele v období předcházejícímu uzavření každé sporné smlouvy na živobytí, bydlení, ošacení, mobil, internet apod., přičemž bez zjištění a ověření reálných běžných výdajů nemohl věřitel vůbec úvěruschopnost žalovaného spotřebitele provádět. V podrobnostech soud odkazuje na body 5. a 6. rozsudku. Porušení této povinnosti věřitelem má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.14. Sporné smlouvy jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky ve výši , č