25 C 45/2024-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 45 770,62 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy ze , Anonymizováno, , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit nejpozději do 1 roku od počátku čerpání. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když opakovaně překročil sjednaný limit kontokorentního úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a upozornila ho na to, že neuhradí-li dlužné částky, dojde k zesplatnění zbylé dlužné částky ke , Anonymizováno, , datum, , o čemž následně žalovaného informovala také oznámením ze dne , datum, . Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, proto žalobkyně prohlásila ke dni , datum, celý dluh žalovaného za okamžitě splatný. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, (dále též „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč. Úroková sazba činila 18,9 % a RPSN 21,26 %. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 8. 2023 bylo zjištěno, že jelikož ve stanoveném termínu nebyla uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, žalovaného, žalobkyně od dne , datum, celý úvěr zesplatnila, přičemž na možnost zesplatnění byl upozorněn již dopisem z , datum, . Dříve byl upomínán i dopisem ze dne , datum, . Z výpisu k úvěrovému účtu z , datum, , bylo zjištěno, že konečný stav pohledávky činí 45 770,62 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 26. 3. 2024 a z dodejky ze dne 3. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.7. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení.8. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.9. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru splatit nejpozději do 12. 6. 2021, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru.10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně úroku, tak i co do úroku z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 050 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 450 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.12. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.