25 C 210/2025-64 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tato částka sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši , částka, , náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou splátek ve výši , částka, , smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši , částka, a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 78,08 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr dne , datum, . Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši 78,08 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 13. dni v měsíci. Žalovaný se dále zavázal v čl. 6.1 smlouvy k úhradě smluvní pokuty ve výši , částka, za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů s její úhradou. Žalovaný se dostal do prodlení o délce 30 dnů s úhradou splátky č. , hodnota, a 3, proto žalobkyně požaduje smluvní pokutu podle čl. 6.1 smlouvy ve výši , částka, . Dále se žalovaný v čl. 6.2 smlouvy zavázal k úhradě náhrady nákladů ve výši , částka, za každou splátku, s jejíž úhradou se ocitne v prodlení o délce 15 dní. Žalovaný se dostal do prodlení o délce 15 dnů s úhradou splátky č. , hodnota, a 3, proto žalobkyně požaduje náhradu nákladů podle čl. 6.2 smlouvy v celkové částce , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, zesplatnila žalobkyně podle čl. 6.3 smlouvy dne , datum, celý úvěr. Podle čl. 6.5 smlouvy, neuhradí-li žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil žalobkyni pouze , částka, dne , datum, , poté již na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo na den , datum, nařízeno jednání, ke kterému se dostavila zástupkyně žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil.3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru a dokumentu o podpisu na dálku bylo zjištěno, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvený úrok ve výši 78,07 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 13. dni v měsíci, počínaje květnem 2024 v souladu s přiloženým splátkovým kalendářem. O parametrech smlouvy byl žalovaný informován předsmluvním formulářem. Před schválením a uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to prověřením žalovaného v nebankovních databázích SOLUS a NRKI (viz. výpis z registru SOLUS a NRKI) a dále z hodnocení klienta a jeho prohlášení a výpisů z účtu žalovaného. Součástí smlouvy byl v čl. 6.1 smlouvy závazek žalovaného pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, u které dojde k prodlení o 30 dnů, dále podle čl. 6.2 náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, za každou splátku, u které dojde k prodlení o 15 dnů a podle čl. 6.5 smlouvy rovněž i smluvní pokutu v případě zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny, a to za každý den prodlení až do zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, byla bezhotovostním převodem z bankovního účtu žalobkyně převedena na bankovní účet žalovaného č. , Anonymizováno, částka , částka, . Bankovní účet č. , Anonymizováno, , na který byla částka vyplacena, se shoduje s bankovním účtem uvedeným žalovaným ve smlouvě o úvěru. Z důvodu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr dne , datum, , o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne. Žalovaný podle přehledu zaplacených a dlužných částek (karta klienta) uhradil do zesplatnění úvěru celkem , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení zbývající části dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , žalovaný však již neuhradil ničeho.4. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.5. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. V této souvislosti je proto třeba zohlednit rovněž závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní.8. Soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Smluvená úroková sazba ve výši 78,08 % téměř trojnásobně přesahuje maximální přípustný trojnásobek běžné úrokové sazby poskytované pro úvěry domácnostem na spotřebu v březnu 2024 podle úrokové statistiky měnových finančních institucí zveřejňovaných Českou národní bankou (databáze časových řad ARAD) ve výši 9,3 %, když trojnásobek činí 27,9 %. Vedle takto sjednaného úroku soud zohlednil i okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena, a její další obsah a to, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem adhezním způsobem, žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno v čl. 6.3 pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky alespoň 65 dnů automatické zesplatnění úvěru, tj. celé jistiny a úroků přirostlých ke dni zesplatnění. V článku 6.4 smlouvy bylo pro tento případ sjednáno, že dosud neuhrazená jistina, dosud neuhrazený úrok přirostlý ke dni zesplatnění se stávají součástí tzv. „nové jistiny“. Podle článku 2.2 bylo sjednáno, že „úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady“. Ujednání o právu požadovat úrok z úroku je sice v souladu s § 1806 o. z., na druhé straně ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch. Navíc posledně uvedené ujednání je těžko srozumitelné, a je dalším faktickým navýšen