Okresní soud Plzeň-sever 25 C 111/2026-29 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 406 385,23 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 450 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách, z nichž první byla splatná dne , datum, a poslední měla být při řádném splácení uhrazena dne , datum, . Výše pravidelné měsíční splátky činila 7 458 Kč a výše poslední splátky 7 400,68 Kč. Pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 12,69 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 13,45 %. Žalobkyně se však v řízení domáhala pouze smluvního úroku ve výši 12 % ročně. Úvěr byl dne , datum, v plné výši 450 000 Kč převeden na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný svůj závazek po určitou dobu plnil, následně však přestal sjednané splátky hradit řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr v souladu se smlouvou prohlásila za okamžitě splatný ke dni , datum, . Ke dni podání žaloby činila neuhrazená jistina 404 585,23 Kč a neuhrazené poplatky 1 800 Kč. Poplatky sestávaly z částky 300 Kč za upomínku ze dne , datum, a ze tří částek po 500 Kč za výzvy k zaplacení ze dnů , datum, , , datum, a , datum, . Vedle jistiny a poplatků žalobkyně požadovala kapitalizovaný smluvní úrok do , datum, ve výši 49 060,89 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do téhož dne ve výši 27 080,06 Kč a dále běžící smluvní a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, čímž se jejich souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze žádosti o poskytnutí úvěru a ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, elektronicky smlouvu o neúčelovém spotřebitelském úvěru ve výši 450 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 96měsíčních anuitních splátkách po 7 458 Kč, splatných vždy devatenáctého dne příslušného kalendářního měsíce, spolu s pevným úrokem ve výši 12,69 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný při řádném průběhu smluvního vztahu zaplatit, činila 715 910,68 Kč. Ze smlouvy dále vyplynulo, že při prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení a zasílat žalovanému zpoplatněné upomínky a výzvy, přičemž za upomínku byl sjednán poplatek 300 Kč a za výzvu poplatek 500 Kč. Žalobkyně byla rovněž oprávněna úvěr zesplatnit, nastala-li skutečnost ohrožující jeho splacení, zejména prodlení žalovaného s plněním peněžitých závazků.5. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že dne , datum, byla na úvěrovém účtu žalovaného zaúčtována částka 450 000 Kč jako čerpání úvěru. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, soud dále zjistil, že tatáž částka byla dne , datum, připsána na tento účet z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně tedy svou smluvní povinnost poskytnout žalovanému sjednané peněžní prostředky splnila. Z historie úvěrového účtu současně vyplynulo, že žalovaný úvěr zpočátku splácel a že jednotlivé úhrady byly započítávány na jistinu, úroky, poplatky a úroky z prodlení. Po započtení provedených úhrad zůstala ke dni zesplatnění neuhrazena jistina ve výši 404 585,23 Kč. Vedle ní žalobkyně evidovala neuhrazené poplatky v celkové výši 1 800 Kč.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.10. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.11. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 450 000 Kč. Žalovaný naproti tomu porušil povinnost splácet úvěr řádně a včas, v důsledku čehož byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Po zohlednění plateb žalovaného zůstala neuhrazena jistina ve výši 404 585,23 Kč a poplatky ve výši 1 800 Kč, celkem tedy 406 385,23 Kč. Sjednané poplatky odpovídaly úkonům, které žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného skutečně provedla, a jejich jednotlivá i celková výše nepřekračovala zákonné limity. Žalobkyni dále náleží kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 49 060,89 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 27 080,06 Kč, vyčíslené do , datum, . Od , datum, jí náleží smluvní úrok ve výši 12 % ročně z nesplacené jistiny 404 585,23 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 406 385,23 Kč až do zaplacení. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.12. Soud se zabýval rovněž tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 74 020 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů ve výši 30 000 Kč a splátky jiných úvěrů ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně se nespokojila pouze s těmito deklarovanými údaji, ale ověřovala je na základě dlouhodobé historie kreditních a debetních obratů na účtech žalovaného, údajů ze svých interních systémů a údajů z bankovních registrů. Příjem zjištěný z transakcí na běžném účtu činil 74 026 Kč a do výpočtu vstoupil příjem 74 020 Kč. Žalobkyně vycházela z mediánu příjmů za období pěti měsíců, konkrétně z částek 76 876 Kč za říjen 2022, 67 596 Kč za listopad 2022, 74 026 Kč za prosinec 2022, 45 507 Kč za leden 2023 a 88 465 Kč za únor 2023. Do výpočtu platební kapacity zahrnula výdaje ve výši 40 500 Kč, přičemž zohlednila životní náklady, pravidelné platby, inkasa, trvalé příkazy, platby kartou, výběry z bankomatů a náklady na úvěrové služby. Výsledná platební kapacita žalovaného byla systémem stanovena částkou 33 520 Kč měsíčně, která podstatně převyšovala sjednanou splátku 7 458 Kč. Ukazatel DSTI po poskytnutí úvěru činil přibližně 19,53 %, DTI činil 0,51 a rizikovost žalovaného byla vyhodnocena jako velmi nízká. Z bankovního registru nevyplynuly žádné existující splátkové kontrakty ani delikvence a interní kontroly blacklistů, podvodných jednání, prodlení, neplatných dokladů, insolvence a exekucí byly vyhodnoceny bez negativního výsledku.13. Na základě těchto zjištění soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně prověřila v souladu s § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Vyšla z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, posoudila příjmovou i výdajovou stránku hospodaření žalovaného, ověřila žalovaným deklarované údaje pomocí skutečných peněžních toků na jeho bankovním účtu a přihlédla k údajům dostupným v bankovních a interních informačních databázích. Nešlo proto o pouhé mechanické převzetí neověřených tvrzení spotřebitele. Zjištěné příjmy, výdaje, platební kapacita i zadluženost poskytovaly rozumný podklad pro závěr, že žalovaný bude schopen sjednanou měsíční splátku hradit. Tomuto závěru odpovídá i následné chování žalovaného, který úvěr po jeho poskytnutí po určitou dobu splácel.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 971,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 256 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 406 385,23 Kč sestávající z částky 9 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 170 Kč ve výši 6 545,70 Kč.15. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil splnit stanovené povinnosti ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Soud neshledal žádné okolnosti odůvodňující stanovení delší lhůty k plnění ani povolení plnění ve splátkách.