27 C 100/2025-128 – Okresní soud Plzeň-sever

I. Žaloba1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke stavbě bez čísla popisného a čísla evidenčního, způsob využití jiná stavba, nacházející se na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Tvrdil, že vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. 3/4 a žalovaná spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/4.2. Žalobce uvedl, že již nechce ve spoluvlastnictví se žalovanou setrvat. Žalovaná je podle žaloby nekontaktní, o stavbu se nestará a neprojevuje o ni zájem. Žalobce se pokusil věc vyřešit mimosoudně. Výzvou ze dne , datum, navrhl žalované dohodu, podle níž by stavba připadla do jeho výlučného vlastnictví a žalovaná by obdržela vypořádací podíl 10 000 Kč. Výzva nevedla k dohodě.3. Žalobce navrhl, aby soud spoluvlastnictví zrušil, stavbu přikázal do jeho výlučného vlastnictví a uložil mu povinnost zaplatit žalované přiměřený vypořádací podíl. Žalobce odůvodnil navržený způsob vypořádání tím, že stavba je ve špatném technickém stavu, reálné rozdělení není účelné a žalobce vlastní pozemek pod stavbou i navazující pozemky.II. Vyjádření žalované4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.III. Posouzení okresním soudem5. Soud jednal dne , datum, a dne , datum, v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná byla k jednáním řádně obeslána, doručení bylo vykázáno a žalovaná se k jednáním bez omluvy nedostavila. Soud proto projednal věc v její nepřítomnosti. Tento postup nebránil projednání věci, protože žalovaná měla možnost uplatnit procesní práva, avšak této možnosti nevyužila.6. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního, způsob využití jiná stavba, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 3/4 a žalovaná je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/4.7. Soud dále provedl důkaz kupní smlouvou ze dne , datum, . Z ní zjistil, že právní předchůdce žalobce touto kupní smlouvou převedl na žalobce spoluvlastnický podíl o velikosti id. 3/4 ke stavbě bez čísla popisného a čísla evidenčního, způsob využití jiná stavba, na pozemku parc. č. st. 19 a vlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, nacházejícím se pod uvedenou stavbou za kupní cenu 40 000 Kč. Ze smlouvy soud zjistil také to, že žalobce převzal předmět koupě ve stavu, v jakém se nacházel.8. Soud provedl důkaz fotografiemi stavby. Z fotografií zjistil, že stavba má charakter starší stodoly nebo kolny, nachází se ve zhoršeném technickém stavu a její využití je omezené.9. Žalobce při jednání doplnil, že stavbu nyní využívá ke skladování zahradního nábytku. Uvedl, že stavba nemá dveře, není přístupná z veřejné komunikace a přístup k ní vede přes sousední pozemek ve vlastnictví žalobce. Žalobce uvedl, že reálné rozdělení stavby nepovažuje za možné.10. Usnesením ze dne , datum, soud ustanovil znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Znalci uložil zjistit aktuální obvyklou cenu stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, .11. Při jednání dne , datum, soud provedl důkaz znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , č. , č. účtu, . Znalec provedl místní šetření dne , datum, . Žalovanou k místnímu šetření obeslal, zásilka se však vrátila jako nedoručená s poznámkou, že adresát je na uvedené adrese neznámý, případně nezastižen. Znalec zjistil, že stavba je kolna nebo stodola obdélníkového půdorysu o rozměrech 8,7 m × 14,4 m. Stavba má kamenné základy bez vodorovné hydroizolace, převážně kamenné obvodové stěny, nemá strop, má dřevěný krov hambalkové soustavy a střešní krytinu z vlnitých velkoformátových azbestových šablon. Krov je místy prohnilý a místy napadený červotočem. Do krytiny místy zatéká. Podlaha je převážně hliněná, stavba nemá dveře ani vrata a není napojena na inženýrské sítě.12. Znalec uvedl, že stavba je stará přibližně 150 let a nachází se na pokraji své životnosti. Znalec nedohledal uskutečněné ani nabízené prodeje obdobného typu stavby bez pozemku. Proto určil cenu zjištěnou podle oceňovacích předpisů a vysvětlil, že s ohledem na povahu stavby je tato cena obdobná ceně obvyklé. Znalec stanovil cenu stavby po zaokrouhlení částkou 138 760 Kč. Hodnotu spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. 1/4 vyčíslil částkou 34 690 Kč.13. Soud ze znaleckého posudku vyšel. Posudek odpovídá zadanému úkolu, obsahuje popis použitých podkladů, místního šetření, technického stavu stavby i způsobu ocenění. Znalec srozumitelně vysvětlil, proč nebylo možné určit cenu obvyklou porovnáním s realizovanými nebo nabízenými prodeji obdobných staveb. Uvedl, že nenašel srovnatelné prodeje stavby obdobného typu, stáří a stavu bez pozemku. Proto použil cenu zjištěnou podle oceňovacích předpisů a vysvětlil, že vzhledem k povaze stavby na pokraji životnosti je tato cena obdobná ceně obvyklé. Znalecký posudek obsahuje znaleckou doložku, účastníci proti posudku nevznesli věcné námitky, soud proto neměl důvod pochybovat o správnosti závěru znalce a použil částku 138 760 Kč jako základ pro určení přiměřené náhrady.14. Soud dále provedl důkaz výplatními páskami žalobce za únor 2026, březen 2026 a duben 2026 a výpisy z účtu žalobce č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, . Z těchto listin soud zjistil, že žalobcův průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil částku 109 582,70 Kč a že disponibilním zůstatkem na bankovním účtu žalobce je částka 86 958,25 Kč. Žalobce tak má dostatek finančních prostředků k zaplacení vypořádacího podílu žalované ve výši 34 690 Kč.15. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.16. Podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.17. Podle § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.18. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.19. Podle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, vyplývá, že při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí soud nejprve zkoumat reálné rozdělení věci. Dělení však musí být hospodářsky účelné, nesmí podstatně snížit hodnotu věci a nesmí některého spoluvlastníka vážně poškodit. Nejvyšší soud současně uvedl, že při reálním dělení nemovitosti zpravidla nepůjde o podstatné snížení hodnoty, bude-li menší než 15 %, vždy je však třeba přihlédnout ke všem okolnostem věci. Teprve není-li rozdělení dobře možné, přichází v úvahu přikázání věci některému ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu, a nejsou-li splněny ani podmínky pro tento způsob vypořádání, prodej věci a rozdělení výtěžku.21. V rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, Nejvyšší soud poukázal na zásadu, podle které nemá být spoluvlastník nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Žalobu lze výjimečně zamítnout jen tehdy, jde-li o nevhodnou dobu, újmu jiného spoluvlastníka nebo zjevné zneužití práva. Takové okolnosti v této věci nevyšly najevo.22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, dovodil, že solventnost spoluvlastníka, jemuž má být společná věc přikázána podle § 1147 občanského zákoníku, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Spoluvlastník musí potřebnými prostředky disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si je v přiměřené době opatřit. Není-li najisto postaveno, že spoluvlastník finanční prostředky má nebo je v přiměřené době získá, nelze mu věc přikázat, protože na druhého spoluvlastníka nelze přenášet riziko následného vymáhání vypořádací náhrady. Chybějící solventnost nelze nahradit ani stanovením dlouhé lhůty k plnění založené jen na hypotetické úvaze soudu.23. Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. II. ÚS 494/03, vyžadoval, aby obecné soudy při výběru spoluvlastníka, jemu