Okresní soud Plzeň-sever 27 C 2/2026-15 – Bezdůvodné obohacení

Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 12. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 250 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 29. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, -456277 ve výši 45 450 Kč (skládající se z půjčené částky 25 000 Kč a souhrnného poplatku 20 450 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 758 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný zaplatil částku 3 200 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru dílem 83,47 % a na úrok za poskytnutí úvěru dílem 16,53 %. Žalobkyně uvedla, že posoudila rozhodující skutečnosti stran schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Pokud se týká poplatku za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, pak tento poplatek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr splátek v místě bydliště žalovaného, z nákladů na jízdy s tím spojené, na administrativní zpracování úvěru, za vedení systému účtování, tisk a zhotovení dokumentů, přičemž se nejedná o sjednaný úrok, ale o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. Žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně mohla v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku ve výši 3 200 Kč vydělí předepsanou týdenní splátkou 758 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel řádně předepsané týdenní splátky. Splatnost pohledávky žalobkyně by podle tohoto klíče nastala mnohem dříve. Žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení od doby předepsané splatností smlouvy a jako datum splatnosti určuje 22. 1. 2025 a od dne následujícího pak okamžik, kdy se žalovaný ocitl v prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit do 60 týdnů. Celkem se zavázal uhradit částku 45 450 Kč, z toho na úrok připadá částka 4 950 Kč při stanovení výše zápůjční úrokové sazby 70,89 % ročně, dále částka 7 500 Kč na poplatek za zpracování a doručení úvěru a částka 8 000 Kč za hotovostní inkaso splátek.4. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.5. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dále sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Po zhodnocení předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda je sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 25 000 Kč, oproti závazku žalovaného vrátit jí částku 45 450 Kč. Ze specifikace úvěru a konstrukce částky navyšující závazek žalovaného k vrácení částky žalobkyni oproti jistině poskytnutého spotřebitelského úvěru je zřejmé, žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení - úrok 70,89 % ročně a RPSN 212,77 %, a to za stavu, kdy dle statistiky úrokových sazeb ČNB v listopadu 2023 činila obvyklá výše úroku u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu 9,27 % ročně a RPSN u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu 9,89 %. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku v hodnotě , hodnota, % ročně a RPSN ve výši 29,67 %. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 29. 11. 2023 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11). Žalovaný měl žalobkyni uhradit zjevně nepřiměřeně vysoké náklady. V souhrnu měl žalovaný zaplatit žalobkyni navýšení v částce představující 81,8 % poskytnuté jistiny, což zjevně odporuje dobrým mravům a současně i zákonu.10. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil. Proto je povinen vydat žalobkyni částku 21 800 Kč, která představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou úvěru v částce 25 000 Kč a žalovaným uhrazené splátky v celkové výši 3 200 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na prokázanou upomínku k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka k zaplacení byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne 6. 3. 2025. V souladu s § 573 o. z. tak mohla být výzva žalovanému doručena nejdříve uplynutím tří pracovních dnů od odeslání, tj. dne 11. 3. 2025. Sedmidenní lhůta k plnění dle předložené výzvy tak uplynula dne 18. 3. 2025 a od dne následujícího, tj. od dne 19. 3. 2025 se žalovaný ocitl v prodlení. V této souvislosti tak žalobkyni vzniklo právo na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 800 Kč. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.11. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 690 Kč na 2 113 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku, zbývá tak uhradit 423 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 Kč, přičemž tato částka představuje 1,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 50,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 49,2 %). Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství, které vyčíslil v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. k datu vyhlášení rozsudku. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 690 Kč a doplatku soudního poplatku v částce 423 Kč dle žalobkyní požadované náhrady v žalobním návrhu.13. Lhůta k zaplacení byla ve výrocích I. a III. stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.