Okresní soud Plzeň-sever 27 C 42/2026-22 – Smlouva o půjčce

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 108 867 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 9. 2022, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , dále jen („původní věřitel“), která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Před poskytnutím zápůjčky posoudil původní věřitel schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, konkrétně byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému zápůjčku ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto zapůjčenou jistinu spolu s částkou 53 601 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 52 101 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 4 734 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 9. 2024. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když dosud na smlouvu č. , hodnota, uhradil pouze 4 734 Kč.2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou žalobou žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Současně původní věřitel, , právnická osoba, , dopisem ze dne 21. 10. 2025, který byl dle podacího lístku odeslán žalovanému dne 25. 11. 2025, splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávek.4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 21. 9. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly rovněž smluvní podmínky. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému částku 60 000 Kč. Žalovaný se proti tomu zavázal půjčenou částku vrátit s navýšením o celkem 53 601 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 734 Kč (poslední splátka ve zbytku). V návaznosti na délku splátek byla ve smlouvě stanovena úroková sazba 69 % ročně a RPSN 98,80 %. Z tabulky umoření předložené soudu žalobkyní vyplývá, že žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil 4 734 Kč.5. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když celkem na smlouvu původnímu věřiteli zaplatil pouze 4 734 Kč, z čehož částka 1 268,79 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny a zbývající částka 3 465,24 byla použita na částečnou úhradu poplatku. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně uplatňovala zaplacení částky 108 867 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 58 731,24 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 50 135,76 Kč. Vedle toho žalobkyně uplatňovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 112,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 631,82 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 58 731,24 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a úrok 12,75 % ročně z částky 58 731,24 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně prokázala, že žalovanému zaslala dne 16. 1. 2026 předžalobní upomínku.6. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke , podezřelý výraz, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny.10. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dále sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“11. Podle smlouvy se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit úrok ve výši 69 % ročně za situace, kdy RPSN činilo 98,80 %. Podle databáze ČNB ARAD však činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu 9,70 % ročně a RPSN u úvěrů domácnostem na spotřebu činila 10,19 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 29,10 % ročně. V daném případě však RPSN činí 98,80 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení půjčené jistiny v částce 60 000 Kč o 53 601 Kč při délce úvěrované doby 2 let, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daných obdobích a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutí úvěru, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy, když částka, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, dosahuje 89,3 % jistiny. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 55 266 Kč představující nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru (60 000 Kč – 4 734 Kč). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o. z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, zaslané poštou dne 25. 11. 2025, tj. 28. 11. 2025. V oznámení o postoupení pohledávky byla stanovena 10 denní lhůta k úhradě dlužné částky, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 9. 12. 2025 tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku úroku z prodlení musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní úroky, poplatky, jakož i zákonný úrok z prodlení za období před ocitnutím se žalovaného v prodlení.12. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 bodem 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 4 355 Kč na 5 444 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku, zbývá tak uhradit 1 089 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.