Okresní soud Plzeň-sever 27 C 60/2026-52 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 22. 5. 2025 mezi žalobkyní a společností De Vries , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , na kterou postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 společnost AvaFin , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“). Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 40 000 Kč v platbách 20 000 Kč dne 18. 12. 2023, 2 000 Kč dne 6. 1. 2024, 2 000 Kč dne 6. 1. 2024, 2 000 Kč dne 7. 1. 2024, 2 000 Kč dne 8. 1. 2024, 2 000 Kč dne 9. 1. 2024, 4 800 Kč dne 11. 1. 2024, 5 200 Kč dne 18. 1. 2024, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Platby byly identifikovány variabilními symboly 8804052158. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 20. 6. 2025, avšak žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil společnosti De Vries , právnická osoba, ., která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 pohledávku postoupila žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne 20. 6. 2025 ve smyslu § 1882 o. z.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z potvrzení ThePay o provedených platbách bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, a to platbami ve výši 20 000 Kč dne 18. 12. 2023, 2 000 Kč dne 6. 1. 2024, 2 000 Kč dne 6. 1. 2024, 2 000 Kč dne 7. 1. 2024, 2 000 Kč dne 8. 1. 2024, 2 000 Kč dne 9. 1. 2024, 4 800 Kč dne 11. 1. 2024, 5 200 Kč dne 18. 1. 2024, a to ve všech případech převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 24. 9. 2025 bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, byl v rozhodném období veden na jméno žalovaného a byly na něm evidovány předmětné příchozí platby. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 20. 6. 2025 předanou k poštovní přepravě téhož dne. S ohledem na tyto skutečnosti se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 000 Kč jako bezdůvodné obohacení a vedle toho požadovala zákonný úrok z prodlení ode dne, kdy se podle předžalobní upomínky žalovaný dostal do prodlení, a dále až do zaplacení.5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému ve smyslu § 2991 o. z., a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, kdy tato částka představuje jistinu poskytnutou původním věřitelem na účet žalovaného, a to spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období od 1. 7. 2025 (navázané na poskytnutí dodatečné lhůty k plnění dle předžalobní výzvy) do zaplacení.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil, jelikož z vlastní činnosti zjistil, že žalobkyně vede u zdejšího soudu více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Úkony právní služby jsou poskytovány až v dalších stádiích řízení dle eventuálního vývoje toho kterého řízení. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.