4 C 4/2026-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 834 964,70 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný nárok vnikl z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 800 000 Kč, a to na dobu do , datum, . Žalovaný ve smlouvě zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 20 % ročně, a to formou 180 měsíčních splátek po 14 050 Kč. Dle žalobních, Anonymizováno, tvrzení žalovaný neuhradil splátky splatné dne , datum, a , datum, a ocitl se tak v prodlení. V důsledku toho došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný informován. Ode dne následujícího byl tedy žalovaný v prodlení s částkou zesplatněného úvěru ve výši 924 836 Kč. Žalobkyni proto vznikl dle jejích tvrzení nárok na zaplacení smluvního úroku za dobu po zesplatnění úvěru ve výši 20 % ročně z dlužné jistiny ve valorizované výši 809 760 Kč a od 91. dne prodlení ve výši 12, 75 % ročně, zákonného úroku z prodlení, jednorázové smluvní pokuty ve výši 10 % z částky zesplatněného úvěru ve výši 92 484 Kč a dále smluvní pokuty za prodlení s úhradou částky zesplatěného úvěru, a to ve výši 0,2 % denně od , datum, do , datum, a poté ve výši 0,1 % denně. Souhrn smluvních pokut pak byl omezen na částku 400 000 Kč podle § 122 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný shora uvedené dlužné částky nezaplatil ani na předžalobní výzvu, která mu byla zaslána dne , datum, . Žalobkyně dále sdělila, že na základě provedení exekuce prodejem zástavy jí bylo dne , datum, připsáno plnění ve výši 843 056,30 Kč. Tuto částku žalobkyně započetla na smluvní pokuty v částce 400 000 Kč, na zákonný úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 180 590 Kč, dále na smluvní úrok za totéž období ve výši 172 595 Kč a zbývající částka 89 871,30 Kč byla započtena na částku zesplatněného úvěru, tj. 924 836 Kč. Dle žalobních tvrzení žalovanému zbývá zaplatit a žalobkyně tedy částku 834 964,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , právnická osoba, jen „smlouva“). V souladu se smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 800 000 Kč, a to za účelem refinancování dříve uzavřeného podnikatelského závazku žalovaného. Žalovanému byla dle čl. 6 smlouvy poskytnuta uvedená částka tak, že částka 40 000 Kč byla započtena na poplatek za náklady spojené s poskytnutím úvěru a částka 760 000 Kč byla započtena na pohledávku žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Dále soud ze smlouvy zjistil, že úvěr byl úročen sazbou ve výši 20 % ročně z celkové sjednané výše úvěru a RPSN dosahovala 23,44 %. Žalovaný byl dle čl. 17 smlouvy povinen hradit splátky úvěru ve výši 14 050 Kč splatné ke každému 17. dni v měsíci. Těchto mělo být celkem , hodnota, . Dle čl. 19 a 20 smlouvy měl žalovaný zaplatit žalobkyni do , datum, celkem částku 2 529 066,96 Kč. Žalovaný neuhradil splátky splatné dne , datum, a , datum, . V důsledku toho došlo dle čl. 28 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně o tom informovala žalovaného oznámením ze dne , datum, , k němuž doložila dodejku. Z oznámení dále vyplývá, že výše zesplatněného úvěru činila 924 836 Kč a sestávala z jistiny úvěru valorizované dle čl. 46 smlouvy na částku 809 760 Kč, neuhrazených splátek ve výši 2 x 14 050 Kč, smluvních pokut za nezaplacení těchto splátek ve výši 2 000 Kč a 4 000 Kč dle čl. 24 a 25 smlouvy a jednorázové smluvní pokuty za zesplatnění ve výši 10 % z valorizované jistiny úvěru, tj. ve výši 80 976 Kč, dle čl. 28 smlouvy. Žalovaný částku zesplatněného úvěru neuhradil ani v dodatečné lhůtě do , datum, a dostal se tedy následujícím dnem do prodlení. Dle čl. 31 smlouvy bylo pro tento případ ujednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvního úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně, a to vždy z částky zesplatněného úvěru ode dne uplynutí dodatečné lhůty k plnění až do zaplacení, a právo na zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši 10 % z částky zesplatněného úvěru. Závazek ze smlouvy byl dle čl. 34 a násl. smlouvy zajištěn zřízením zástavního práva k nemovitosti. Z předžalobní výzvy včetně dodejky datové zprávy vyplývá, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění před podáním žaloby dne , datum, . Dne , datum, byl žalobkyni připsán výtěžek z provedené exekuce prodejem zastavené nemovitosti. Tento činil 843 056,030 Kč a byl započten na dlužné smluvní pokuty omezené na částku 400 000 Kč dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), dále bylo započítáváno na zákonný úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 180 590 Kč, na smluvní úrok za totéž období ve výši 172 595 Kč a zbývající částku 89 871,30 Kč žalobkyně započetla na částku zesplatněného úvěru, tj. 924 836 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.8. Podle § 122 odst. 4 z. s. ú. platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 122 odst. 5 z. s. ú. se odstavce 1, 2 a 4 použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.9. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 téhož ustanovení se obě pohledávky započtením ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.10. Na základě zjištěného skutkového stavu a vzhledem k citovaným ustanovením zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v intencích § 2395 a násl. o. z. za účelem refinancování podnikatelského závazku žalovaného Žalovaný však nesplnil své povinnosti ze smlouvy. Žalobkyně má proto podle § 2395 o. z. právo na zaplacení dlužné částky zesplatněného úvěru ve výši 924 836 Kč zahrnující valorizovanou jistinu a smluvní pokuty dle § 2048 o. z. a dále právo na zaplacení dalších nároků z uvedené částky za období po zespl