Okresní soud Plzeň-sever 4 C 95/2026-16 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , Anonymizováno, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že žalovanou částku požaduje z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne , datum, . Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 10 000 Kč. Úvěr měl být splacen do , datum, . Žalovaná však žalobkyni neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož bylo možné rozhodnout ve věci na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , Anonymizováno, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, a to ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna ve smyslu § 1882 o. z. dopisem odeslaným podle podacího lístku dne , datum, .5. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), a to v intencích § 2395 a násl. o. z a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy byl podpis žalované nahrazen elektronickým kódem 01237. V souladu se smlouvou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez účelového určení částku 10 000 Kč, a to dne , datum, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , jak dokládá potvrzení o provedení transakce. Žalovaná byla podle úvěrové smlouvy povinna poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů, tedy do , datum, . Součástí jednorázové splátky byl podle smlouvy také poplatek za sjednání úvěru při překročení doby splatnosti ve výši 4 200,11 Kč (při řádném splacení 2 730,07 Kč) a smluvní úrok ve výši 295,89 Kč. Roční úroková sazba podle dodatku činila 36 % ročně a RPSN dosahovala 2393,74 %. Celkem tedy byla žalovaná povinna splatit žalobkyni částku 13 025,96 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila ničeho, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky předžalobní upomínkou. Že poskytovatel úvěru prověřil schopnost žalované úvěr splácet vyplývá z listiny „úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Na základě provedených listinných důkazů a s přihlédnutím k žalobním tvrzením soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Jelikož žalovaná jednorázovou splátku úvěru řádně a včas nezaplatila, vzniklo žalobkyni podle § 2395 o. z. na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, právo na úhradu dlužné částky v celkové výši 14 496 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednorázové splátky, tj. od , datum, . Co se týká vysoké výše roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dnů), a je vyjádřen pevnou částkou, tudíž v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů bankami. , adresa, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci soud považoval za podstatné rovněž to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk a nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě řádného splacení by byl poplatek za poskytnutí úvěru výrazně nižší. V dané věci žalovaná obdržela částku 10 000 Kč, kterou měla vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a se smluvním úrokem. Smluvní ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňují spotřebitele a jsou ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jím požadovanou, a krom smluvního úroku ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaná byla v řízení zcela nečinná a ke svým smluvním povinnostem se nehlásila. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaná vyhledala nabídku na uzavření úvěrové smlouvy z vlastní inciativy a smlouvu uzavírala za užití prostředků komunikace na dálku. Pokud se týká příslušenství žalovaného nároku, svědčí žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky sestávající z jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru, tedy ve výši 14 200,11 Kč od 7. 12. 2024 do zaplacení. Soud tedy žalobě ze shora uvedených důvodů vyhověl v plném rozsahu.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.