Okresní soud Plzeň-sever 5 C 251/2025-41 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 403 318,68 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, Smlouva byla uzavřena akceptací návrhu žalované ze dne , datum, , přičemž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 671 335 Kč, z něhož částka 539 899 Kč byla určena na splacení dřívějších úvěrových závazků žalované, částka 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a částka 129 936 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 120 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 7 761 Kč, splatných vždy ke 20. dni příslušného kalendářního měsíce, a zaplatit smluvní úrok ve výši 6,90 % ročně. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto po předchozím marném uplynutí lhůty k úhradě dlužných splátek prohlásila dne , datum, celý úvěr za okamžitě splatný. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina 364 092,20 Kč a dosud splatný smluvní úrok 39 226,48 Kč, takže celková žalovaná částka činila 403 318,68 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, přešla pohledávka za žalovanou z původní věřitelky na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky odeslané právní zástupkyní žalobkyně dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalované zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Žalovaná je občankou Slovenské republiky, čímž je ve věci dán mezinárodní prvek. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, při jejímž uzavření žalobce jednal v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná jednala jako fyzická osoba za účelem, který nelze považovat za součást její podnikatelské nebo profesní činnosti. Jedná se proto o spotřebitelskou smlouvu. Rozhodné právo pro smluvní vztah účastníků se určuje podle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 06. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které obsahuje zvláštní kolizní úpravu spotřebitelských smluv. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště na území České republiky a žalobce zde vykonával svou podnikatelskou činnost, přičemž uzavřená smlouva spadala do rámce této činnosti. Smluvní vztah účastníků se proto podle čl. 6 odst. 1 nařízení Řím I řídí právním řádem České republiky. Případná volba jiného rozhodného práva by podle čl. 6 odst. 2 uvedeného nařízení nemohla žalovanou zbavit ochrany, kterou jí poskytují kogentní ustanovení českého právního řádu, jež by se jinak použila. Nařízení Řím I upravuje kolizní pravidla pro spotřebitelské smlouvy právě v čl. 6.5. Mezinárodní pravomoc soudů České republiky je dána podle čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Jde o řízení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovanou jako spotřebitelkou s žalobcem jako podnikatelem a žaloba proti spotřebitelce může být podána pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitelka bydliště. Žalovaná má bydliště na území České republiky, konkrétně na adrese , adresa, , kterou má současně evidovánu v centrálním registru jako adresu svého pobytu. Z těchto skutečností má soud za prokázané, že žalovaná má bydliště na území České republiky. Pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci je proto dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis bez ohledu na slovenskou státní příslušnost žalované. Podle zvláštního pravidla spotřebitel musí být žalován u soudů členského státu svého bydliště.6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná dne , datum, doplnila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž uvedla své osobní, pracovní a majetkové poměry. Uvedla, že je zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou od , datum, , její čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, měsíční výdaje mimo splácení úvěrů činí 4 000 Kč a dosavadní měsíční splátky úvěru činí 9 615 Kč. Požadovaný úvěr měl sloužit převážně k refinancování dřívějšího spotřebitelského úvěru a kontokorentního úvěru žalované. Z výpisu z bankovního registru soud zjistil, že žalovaná měla v době posuzování žádosti existující spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou 9 615 Kč a zůstatkem jistiny 463 583 Kč a kontokorentní úvěr s rámcem 73 000 Kč a využitou částkou 60 949 Kč. U těchto závazků nebyly evidovány splátky po splatnosti a žalovaná nebyla nalezena v registru SOLUS. Právní předchůdkyně žalobkyně tak před uzavřením smlouvy zjišťovala příjmy, pravidelné výdaje, pracovní poměry a stávající závazky žalované a údaje o její dosavadní platební morálce ověřila v úvěrových registrech.7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, a akceptačního dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, . Podle smlouvy byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 671 335 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 120měsíčních splátkách po 7 761 Kč, splatných vždy ke 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl sjednán s pevnou úrokovou sazbou 6,90 % ročně a s roční procentní sazbou nákladů ve výši 12,60 %. Celková částka, kterou měla žalovaná při řádném průběhu smluvního vztahu zaplatit, činila 937 294,10 Kč. , adresa, 899 Kč byla určena na splacení dřívějšího spotřebitelského úvěru žalované ve výši 472 855 Kč a kontokorentního úvěru ve výši 67 044 Kč, částka 1 500 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru a částka 129 936 Kč na jednorázové pojistné. K čerpání úvěru došlo dne , datum, a první splátka byla splatná dne , datum, .8. Z výpisu z úvěrového účtu za červen , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná dne , datum, uhradila první smluvní splátku ve výši 7 761 Kč, z níž byla částka 1 584,72 Kč započtena na jistinu a částka 6 176,28 Kč na smluvní úrok. Zůstatek jistiny po této splátce činil 669 750,28 Kč. Z výpisu k , datum, soud zjistil, že zůstatek jistiny činil 364 092,20 Kč, z toho jistina po splatnosti 35 985,67 Kč, řádné úroky po splatnosti 14 135,98 Kč, úroky z prodlení 1 900,60 Kč a odložené úroky 23 455,44 Kč. V průběhu prosince 2024 nebyla na úvěr provedena žádná úhrada.9. Z oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku prodlení žalované prohlásila úvěr ke dni , datum, za okamžitě splatný a vyzvala žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky 405 502,65 Kč nejpozději do , datum, . Současně žalovanou upozornila, že dlužná jistina bude dále úročena smluvním úrokem ve výši 6,90 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně. Žalobkyně v tomto řízení uplatnila pouze nesplacenou jistinu ve výši 364 092,20 Kč a smluvní úrok vyčíslený ke dni zesplatnění ve výši 39 226,48 Kč, celkem tedy 403 318,68 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, na žalobkyni, která se tím stala její věřitelkou. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně odeslala žalované dne , datum, na její poslední známou adresu předžalobní výzvu k plnění. Žalovaná však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.13. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, úroky z prodlení nepřesahující výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo smluvní pokutu.16. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 671 335 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, smlouva obsahovala zákonem požadované údaje a nebyly zjištěny skutečnosti způsobující její neplatnost. Ústavní soud již dříve vyslovil, že obecný soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele plánovaný úvěr splatit, neboť opomenutí takového přezkumu zasahuje do práva spotřebitele na soudní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud se proto otázkou úvěruschopnosti žalované zabýval z úřední povinnosti, přestože žalovaná v tomto směru nevznesla žádné námitky. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně nezaložila své rozhodnutí pouze na ničím nepodloženém prohlášení žalované, nýbrž zjistila její pracovní zařazení, délku pracovního poměru, výši měsíčního příjmu, počet členů domácnosti, náklady na bydlení a domácnost a rozsah dosavadních úvěrových závazků. Údaje o existujících závazcích a způsobu jejich splácení ověřila v bankovním registru a v registru SOLUS. Současně přihlédla k tomu, že převážná část nového úvěru nebyla žalované poskytnuta k volné spotřebě, nýbrž byla přímo poukázána na splacení jejích dosavadních úvěrů, čímž došlo ke snížení její pravidelné měsíční úvěrové zátěže z částky 9 615 Kč na částku 7 761 Kč. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované v rozsahu odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že zjištěné skutečnosti v době uzavření smlouvy nezakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.17. Žalovaná úvěr po určitou dobu splácela, následně však přestala sjednané splátky řádně a včas hradit. V důsledku jejího prodlení byl úvěr v souladu se smlouvou a zákonem ke dni , datum, zesplatněn. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina 364 092,20 Kč a splatný smluvní úrok 39 226,48 Kč. Skutečnost, že smluvní úrok byl vyčíslen pouze do dne zesplatnění, odpovídá § 124 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně po zesplatnění neuplatnila budoucí náklady úvěru. Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni, která je proto ve věci aktivně věcně legitimována. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a od , datum, je v prodlení s úhradou nesplacené jistiny. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 403 318,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 364 092,20 Kč od , datum, do zaplacení.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 303 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 133 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 403 318,68 Kč sestávající z částky 9 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.19. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované uložil splnit povinnosti stanovené ve výrocích rozsudku do tří dnů od jeho právní moci. Soud neshledal žádné okolnosti odůvodňující stanovení lhůty delší.