9 C 135/2025-103 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky celkem ve výši 312 541,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 310 000 Kč. Úvěr měl žalovaný splatit ve 120 splátkách (119 splátek po 5 248 Kč + poslední splátka) splatných k 18. dni v měsíci počínaje dnem , datum, spolu s poplatkem 6 200 Kč a úrokem 13,49 % p. a. Splátka ve výši 5 248 Kč zahrnovala pojištění ve výši 428 Kč měsíčně – sjednané ve výši 8,9 % z měsíční splátky. Celkem měl žalovaný i s pojištěním zaplatit 629 547,33 Kč. Žalovaný hradil splátky od , datum, do , datum, , ode dne , datum, byl v prodlení. Vzhledem k porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně dne , datum, k zesplatnění úvěru.2. Žalovaný zastoupený opatrovnicí se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně se vůči žalovanému dopustila klamavého jednání, když ve smlouvě i ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru uvedla celkovou částku k zaplacení ve výši 578 204,33 Kč, když ale součet splátek 119 x 5 248 Kč a 5 035,33 Kč činí částku 629 547,33 Kč. Dále namítla, že žalovaný je cizinec a žalobkyně nevysvětlila, jak ověřila, že žalovaný rozuměl předkládaným dokumentům. Opatrovnice učinila sporným, zda byl žalovaný při podpisu smlouvy seznámen s dokumenty týkajícími se pojištění, když k žalobě ve spise nebyly tyto listiny připojeny. Dále namítla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť prozkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno tak, aby o schopnosti žalovaného splácet nevznikaly důvodné pochybnosti. U žalovaného byly identifikovány tři úvěrové závazky – osobní úvěr s měsíční splátkou ve výši 377 Kč a zbývající výší 19 782 Kč, spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou ve výši 8 020 Kč a zbývající jistinou ve výši 581 983 Kč a osobní úvěr s měsíční splátkou ve výši 4 891 Kč a zbývající jistinou ve výši 54 250 Kč. Celkem splátky činily částku 13 288 Kč. S měsíčními výdaji ve výši 7 000 Kč žalovaný měsíčně vynakládal částku ve výši 20 288 Kč. Spolu s měsíční splátkou stanovenou žalobkyní v rámci smlouvy o úvěru č. , hodnota, stanovenou ve výši 5 248 Kč tak z verifikované výše mzdy 28 589 Kč zbyla žalovanému měsíčně částka ve výši 3 053 Kč, která nepostačuje k pokrytí základních potřeb žalovaného. Vedle tří půjček je v úvěrové zprávě uvedeno, že žalovanému bylo šest žádostí o poskytnutí osobního či spotřebního úvěru odmítnuto3. Ve věci je dán mezinárodní prvek tím, že žalovaný je občanem Bulharska. Ve věci je nutno postupovat podle Nařízení 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I bis). Na věc se tak aplikuje ustanovení čl. 17 a následující nařízení Brusel I bis a čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis, podle kterého může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.4. Na základě shromážděných zpráv, jak je blíže rozvedeno v usnesení čl. 76 ze dne 12. 11. 2025 dospěl soud k závěru, že žalovaný je v současné době neznámého pobytu a ustanovil mu zároveň opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř. Soud má dále za to, že poslední známá adresa pobytu žalovaného je na adrese , adresa, . Podle rozsudku soudního dvora EU ze dne 17. listopadu 2011, ve věci C-327/10, Hypoteční banky, a. s., proti U. M. L. (dále jen rozsudek SDEU ve věci L.) nařízení musí být vykládáno v tom smyslu, že v situaci, kdy spotřebitel, který je stranou smlouvy o dlouhodobém hypotečním úvěru s povinností informovat smluvního partnera o jakékoliv změně adresy, opustí své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jsou soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, na základě čl. 16 bod 2 nařízení (Brusel I) příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle čl. 59 nařízení (Brusel I) schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie. Nařízení nebrání použití ustanovení vnitrostátního procesního práva členského státu, které ve snaze zabránit situaci odepření spravedlnosti umožňuje vést řízení proti osobě, která se neúčastní řízení a jejíž pobyt není znám, pokud se soud, který se sporem zabývá, ujistí předtím, než o něm rozhodne, že proběhla veškerá pátrání, která ukládají zásady řádné péče a dobré víry, aby byl zjištěn pobyt žalovaného. V daném případě soud nemá indicie o tom, že by žalovaný měl bydliště mimo Evropskou unii, zároveň zjistil, že poslední známé bydliště žalovaného je na adrese , adresa, . Je tak dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky podle čl. 18 bod 2 Brusel I bis.5. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu uvedené smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala v rámci služby Zonky poskytnout žalovanému úvěr ve výši 310 000 Kč, žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem zaslaným mu žalobkyní. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 200 Kč, úrok ve výši 13,49 % ročně, pojištění ve výši 8,9 % z měsíční splátky, tj. ve výši 428 Kč, ve 120 měsíčních splátkách po 5 248 Kč splatných k 18. dni v měsíci, počínaje od , datum, . Součástí splátky ve výši 5 248 Kč je i sjednané pojištění ve výši 428 Kč. Z potvrzení o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy byla žalovanému na účet sdělený žalovaným ve smlouvě o úvěru dne , datum, vyplacena částka 310 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy o úvěru potvrdil, že přistupuje k rámcové smlouvě o pojištění uzavřené, jak vyplývá z této rámcové smlouvy, žalobkyní a , právnická osoba, ., a že je seznámen s jejím obsahem, stejně tak že mu byl poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informační dokument s rozsahem pojištění, který žalobkyně doložila. V části 5. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ každé jednotlivé opožděné splátky.6. Z úvěrové zprávy a potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, výpisů z účtu žalovaného za období únor-květen 2024 vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru tři úvěrové závazky – osobní úvěr s měsíční splátkou ve výši 377 Kč a zbývající výší 19 782 Kč, spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou ve výši 8 020 Kč a zbývající jistinou ve výši 581 983 Kč a osobní úvěr s měsíční splátkou ve výši 4 891 Kč a zbývající jistinou ve výši 64 256 Kč, šest žádostí o poskytnutí úvěru mu bylo odmítnuto. Žalovaný sám uvedl, že má čistý příjem ze zaměstnání od , právnická osoba, ve výši 30 250 Kč, z výpisů vyplývá, že měl příjem v únoru 2024 ve výši 28 259 Kč, v březnu 2024 ve výši 28 245 Kč, v dubnu 2024 ve výši 28 589 Kč, v dubnu ve výši 40 384 Kč. Žalovaný uvedl, že měsíční výdaje má ve výši 7 000 Kč, bydlí u rodičů či rodinných příslušníků. Žalobkyně vycházela z disponibilního příjmu 28 589, jak vyplývalo z předložených dokladů. Z úvěrových podmínek, se kterými, jak žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o úvěru, se seznámil, vyplývá oprávnění žalobkyně v případě prodlení se zaplacením splátky zesplatnit úvěr. V části 8. 4. úvěrových podmínek byla sjednána adresa pro doručování žalovaného sjednaná ve smlouvě. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaný zaplatil sjednané splátky v období od , datum, do , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením splátek dne , datum, a následující. Výzvou k zaplacení ze dne , datum, , odeslanou dne , datum, , jak vyplývá z podacího archu, zesplatnila žalobkyně tento úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení celkem částky 323 069,81 Kč, sestávající z půjčky ve výši 317 557,22 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 228,59 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, pojistného ve výši 1 284 Kč do , datum, .7. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.9. Podle §