9 C 394/2025-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny smlouva o spotřebitelském úvěru, (dále jen „smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v uvedené výši. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit v měsíčních splátkách po , částka, vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce spolu se smluvním úrokem. Žalovaný uhradil pouze 2 splátky, a to dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaný se následně dostal do prodlení se zaplacením splátky splatné dne , datum, , žalobkyně zesplatnila úvěr dne , datum, . Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však dosud neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu, doručovanou mu na adresu pobytu v ČR, nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . V čl. IV. 4. 3. bylo sjednáno, že částka , částka, bude poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve dvanácti měsíčních splátkách, celková částka spotřebitelského úvěru byla splatná ke dni , datum, . V bodě IV. 4. 5. byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 15 % měsíčně a v bodě 4. 6. RPSN ve výši 436 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr částkou , částka, měsíčně, a to včetně sjednaného smluvního úroku, celkem podle bodu 4. 8. ve výši , částka, . Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku , částka, .4. Podle článku , právnická osoba, . 4. smlouvy žalobkyně žalovaného předtím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů tak, že jí zašle první upomínku s lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení, tato upomínka je zpoplatněna poplatkem , částka, , a pro případ, že by žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně jí zašle druhou písemnou upomínku se lhůtou k úhradě 5 kalendářních ode dne doručení, tato upomínka je zpoplatněna částkou , částka, . Podle , právnická osoba, . 5. bylo ujednáno, že nedojde-li ze strany žalovaného ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru, pro takový případ je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení a náklady za upomínky podle ustanovení bodu 5. 4. smlouvy.5. Z částečného výpisů z internetového bankovnictví žalobkyně vyplývá, že žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému částku , částka, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Z upomínky ze dne , datum, a z upomínky ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do , datum, , přičemž celková dlužná částka po zesplatnění dluhu činila , částka, , a to včetně nákladů právního zastoupení žalobkyně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.9. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval tím, zda sjednaná úvěrová smlouva je z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , a žalovaný se jí naopak zavázal vrátit částku , částka, . Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 15 % měsíčně, respektive 180 % ročně, a RPSN ve výši 436 %, a to za stavu, kdy obvyklá výše úroku podle statistiky úrokových sazeb ČNB v prosinci 2024 činila 8,63 % ročně a obvyklá výše RPSN podle statistiky úrokových sazeb ČNB v prosinci 2024 činila 8,96 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení úroku na 25,89 % ročně a RPSN 26,88 %. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně n