Okresní soud Plzeň-sever 9 C 442/2025-56 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 010 700,90 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru FÉR Konsolidace na základě žádosti žalovaného č. , IBAN, ze dne , datum, , jejího doplnění a akceptačního dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 757 000 Kč, z něhož částka 465 071 Kč byla určena na splacení dřívějšího spotřebitelského úvěru žalovaného u společnosti , právnická osoba, ., částka 141 139 Kč na splacení úvěrového závazku žalovaného u společnosti , právnická osoba, . a částka 150 790 Kč byla převedena na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 8 359 Kč, splatných vždy ke 23. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem , datum, a konče dnem, Anonymizováno, , datum, , a zaplatit smluvní úrok ve výši 5,80 % ročně. Současně si sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr ve variantě STANDARD s měsíčním pojistným 418 Kč, takže celkové měsíční plnění včetně pojištění činilo 8 777 Kč. Žalovaný své povinnosti následně přestal řádně plnit a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto po opakovaných výzvách k úhradě dlužných splátek a po poskytnutí dodatečné lhůty prohlásila celou nesplacenou část úvěru za splatnou ke dni , datum, . Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, . Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 610 800,15 Kč, poplatků ve výši 5 172 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni , datum, ve výši 93 718,24 Kč, smluvního úroku za dobu od , datum, do , datum, ve výši 71 629,29 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni , datum, ve výši 957,63 Kč, úroku z prodlení z kapitalizovaných smluvních úroků za dobu od , datum, do , datum, ve výši 28 423,59 Kč a smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, čímž je ve věci dán mezinárodní prvek. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, při jejímž uzavření žalobce jednal v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná jednala jako fyzická osoba za účelem, který nelze považovat za součást její podnikatelské nebo profesní činnosti. Jedná se proto o spotřebitelskou smlouvu. Rozhodné právo pro smluvní vztah účastníků se určuje podle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 06. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které obsahuje zvláštní kolizní úpravu spotřebitelských smluv. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště na území České republiky a žalobce zde vykonával svou podnikatelskou činnost, přičemž uzavřená smlouva spadala do rámce této činnosti. Smluvní vztah účastníků se proto podle čl. 6 odst. 1 nařízení Řím I řídí právním řádem České republiky. Případná volba jiného rozhodného práva by podle čl. 6 odst. 2 uvedeného nařízení nemohla žalovanou zbavit ochrany, kterou jí poskytují kogentní ustanovení českého právního řádu, jež by se jinak použila. Nařízení Řím I upravuje kolizní pravidla pro spotřebitelské smlouvy právě v čl. 6.5. Mezinárodní pravomoc soudů České republiky je dána podle čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Jde o řízení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovanou jako spotřebitelkou s žalobcem jako podnikatelem a žaloba proti spotřebiteli může být podána pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště. Žalovaný má bydliště na území České republiky, konkrétně na adrese , Adresa žalovaného, , kterou má současně evidovánu v centrálním registru jako adresu svého pobytu. Z těchto skutečností má soud za prokázané, že žalovaný má bydliště na území České republiky. Pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci je proto dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis bez ohledu na slovenskou státní příslušnost žalované. Podle zvláštního pravidla spotřebitel musí být žalován u soudů členského státu svého bydliště.6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne , datum, požádal právní předchůdkyni žalobkyně o spotřebitelský úvěr FÉR Konsolidace ve výši 757 000 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, žije v jednočlenné domácnosti, bydlí v nájmu a od , datum, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, v pracovním poměru na dobu neurčitou jako manuální pracovník. Jako čistý měsíční příjem uvedl částku 24 314 Kč a jako celkové měsíční splátky dosavadních úvěrových závazků částku 10 246 Kč. Požadovaný úvěr měl sloužit převážně ke konsolidaci dvou dřívějších závazků, a to úvěru u společnosti , právnická osoba, ., jehož měsíční splátka činila 6 296 Kč, a závazku u společnosti , právnická osoba, ., jehož měsíční splátka činila 3 950 Kč.7. Z potvrzení o výši příjmu zaměstnance ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl u společnosti , právnická osoba, zaměstnán od , datum, na dobu neurčitou, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za předchozích dvanáct měsíců činil 24 885 Kč a že jeho čisté příjmy za měsíce duben, květen a červen 2018 činily 24 314 Kč, 23 767 Kč a 25 757 Kč. Zaměstnavatel současně potvrdil, že se žalovaným nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Z výpisů z účtu žalovaného za období od dubna do července 2018 soud zjistil pravidelné příchozí platby mzdy od uvedeného zaměstnavatele, existenci významného kladného zůstatku na účtu a pravidelné úhrady splátek závazků, které měly být novým úvěrem konsolidovány. Právní předchůdkyně žalobkyně tak výši a stabilitu příjmu žalovaného nehodnotila pouze na základě jeho vlastního prohlášení, nýbrž je ověřila potvrzením zaměstnavatele a výpisy z bankovního účtu za tři po sobě následující období. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování žádosti vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 24 314 Kč, z měsíčních splátek dosavadních závazků ve výši 10 246 Kč a z ostatních měsíčních výdajů ve výši 11 138 Kč, zahrnujících náklady na bydlení, stravu, ošacení, hygienu a další výdaje na životní potřeby. Celkové výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru tak činily 21 384 Kč. Nová měsíční splátka úvěru činila 8 359 Kč a dosavadní konsolidované splátky v souhrnné výši 10 246 Kč měly poskytnutím nového úvěru zaniknout. Bez započtení pojistného tak volné měsíční prostředky žalovaného po poskytnutí úvěru činily 4 817 Kč. Po započtení měsíčního pojistného ve výši 418 Kč činily volné prostředky 4 399 Kč. Novým úvěrem se měsíční zatížení žalovaného snížilo i při zohlednění pojištění o 1 469 Kč. Protokol dále zachycuje prověření bankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku, externích a interních exekucí, interní platební morálky, interního seznamu rizikových klientů a dříve zamítnutých žádostí. Výsledek prověření byl vyhodnocen tak, že úvěr je možné poskytnout.8. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr, jejího doplnění a akceptačního dopisu soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , IBAN, . Podle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 757 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 120měsíčních splátkách po 8 359 Kč, splatných vždy ke 23. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl sjednán s pevnou úrokovou sazbou 5,80 % ročně a s roční procentní sazbou nákladů ve výši 6,05 %. Celková částka, kterou měl žalovaný při řádném průběhu smluvního vztahu zaplatit, činila 1 003 080 Kč. Částka 465 071 Kč byla určena na splacení dřívějšího spotřebitelského úvěru žalovaného u společnosti , právnická osoba, ., částka 141 139 Kč na splacení závazku u společnosti ESSOX s.r.o. a částka 150 790 Kč byla určena k převodu na účet žalovaného. K poskytnutí úvěru došlo dne , datum, a první splátka byla splatná dne , datum, .9. Z výpisů z účtu určeného pro splácení úvěru a z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný po poskytnutí úvěru hradil sjednaná měsíční plnění, která byla započítávána na pojistné, smluvní úrok a jistinu. Z úvěrového účtu byla po jednotlivých splátkách postupně umořována jistina původně poskytnutá ve výši 757 000 Kč. Žalovaný úvěr po značnou dobu splácel, později se však při jeho splácení dostával do prodlení a od léta roku 2021 již sjednané splátky řádně nehradil. Ke dni , datum, činila dlužná částka po splatnosti 7 680 Kč, ke dni , datum, činila dlužná částka ze splátek 15 857 Kč a následně se dále zvyšovala. Výpisy současně zachycují pět poplatků za upomínku po 500 Kč, čtyři neuhrazená měsíční pojistná plnění po 418 Kč a poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 1 000 Kč, celkem tedy 5 172 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy soud zjistil, že insolvenční správkyně společnosti , právnická osoba, . v likvidaci postoupila žalobkyni soubor pohledávek včetně veškerého příslušenství a práv s nimi spojených. V příloze smlouvy je mezi postoupenými pohledávkami identifikována pohledávka za žalovaným, vedená pod číslem klienta , Anonymizováno, , číslem úvěrového účtu , Anonymizováno, a číslem žádosti , IBAN, . Postoupení pohledávky nabylo účinnosti okamžikem zaplacení sjednané úplaty. Žalobkyně se proto stala věřitelkou pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se žalovaným a je v řízení aktivně věcně legitimována.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.13. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, úroky z prodlení nepřesahující výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo smluvní pokutu.16. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 757 000 Kč. Smlouva obsahovala zákonem požadované údaje o výši úvěru, způsobu a době jeho čerpání, výši a počtu splátek, úrokové sazbě, roční procentní sazbě nákladů, celkové částce splatné spotřebitelem, době trvání úvěru a důsledcích prodlení. Sjednaná zápůjční úroková sazba ve výši 5,80 % ročně ani roční procentní sazba nákladů ve výši 6,05 % nepředstavují nepřiměřenou úplatu a nebyly zjištěny okolnosti, pro které by smlouva nebo její podstatná ujednání byla neplatná pro rozpor se zákonem nebo s dobrými mravy.17. Soud se z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ústavní soud vyslovil závěr, že obecný soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele plánovaný úvěr splatit, neboť opomenutí takového přezkumu může zasáhnout do práva spotřebitele na soudní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Obdobně i Soudní dvůr Evropské unie dovodil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat splnění předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem, i když se spotřebitel neplatnosti smlouvy sám nedovolal (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18).18. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně nezaložila své rozhodnutí pouze na ničím nepodloženém prohlášení žalovaného. Zjistila jeho pracovní zařazení, délku pracovního poměru, dobu jeho trvání, výši a pravidelnost čistého měsíčního příjmu, počet členů domácnosti, způsob bydlení, životní náklady a rozsah dosavadních úvěrových závazků. Výši a stabilitu příjmu ověřila potvrzením zaměstnavatele a třemi bankovními výpisy. Dosavadní úvěrové závazky byly identifikovány konkrétními čísly smluv, výší jejich zůstatků, měsíčních splátek a účty určenými pro jejich úplné splacení. Údaje o existujících závazcích, platební morálce, případných exekucích a insolvenci prověřila v příslušných registrech. Současně přihlédla ke skutečnosti, že převážná část nového úvěru nebyla žalovanému poskytnuta k volné spotřebě, nýbrž byla určena k přímému splacení jeho dosavadních závazků. Měsíční splátky dosavadních úvěrů činily celkem 10 246 Kč, zatímco nová úvěrová splátka činila 8 359 Kč a společně s pojistným 8 777 Kč. I po započtení pojištění tak došlo ke snížení pravidelné měsíční úvěrové zátěže žalovaného o 1 469 Kč. Při čistém příjmu 24 314 Kč, základních životních výdajích 11 138 Kč a měsíčním plnění z nového úvěru včetně pojištění ve výši 8 777 Kč zůstávala žalovanému měsíční rezerva 4 399 Kč. Zjištěné skutečnosti v době uzavření smlouvy proto nezakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Okolnost, že žalovaný přestal úvěr řádně splácet až přibližně tři roky po jeho poskytnutí, nemůže sama nahradit předsmluvní posouzení, podpůrně však potvrzuje, že závěr poskytovatele o úvěruschopnosti žalovaného nebyl v době uzavření smlouvy zjevně nereálný. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouva není neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.19. Soud se dále z úřední povinnosti zabýval tím, zda smlouva nebo některé její části nejsou neplatné podle § 580 a § 588 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Nejvyšší soud vyslovil závěr, že porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání, avšak závěr o takové neplatnosti je výjimečným zásahem, který musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 03. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Takové okolnosti soud v projednávané věci nezjistil. Úvěr poskytla banka s pevnou úrokovou sazbou 5,80 % ročně a RPSN 6,05 %, převážná část úvěru sloužila ke konsolidaci dosavadních závazků žalovaného a poskytnutím nového úvěru došlo ke snížení jeho pravidelného měsíčního zatížení. Smluvní dokumentace transparentně upravovala výši jistiny, smluvního úroku, splátek, pojistného, celkovou částku splatnou spotřebitelem i následky prodlení. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zneužila tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti žalovaného, ani že by vzájemná plnění byla v hrubém nepoměru. Smlouva jako celek se proto zjevně nepříčí dobrým mravům a není absolutně neplatná podle § 580 a § 588 občanského zákoníku.20. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, na prodlení byl opakovaně upozorněn a byla mu poskytnuta lhůta nejméně třiceti dnů k jeho odstranění. Protože žalovaný prodlení nenapravil, byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . Zesplatnění se týkalo nesplacené jistiny ve výši 610 800,15 Kč a již vzniklého příslušenství, nikoli budoucích nákladů úvěru, které by při řádném průběhu smluvního vztahu teprve vznikaly. Žalobkyně požaduje vedle nesplacené jistiny smluvní úrok vzniklý do dne vyčíslení pohledávky a dále smluvní úrok ve výši 5,80 % ročně z nesplacené jistiny.21. Smluvní strany si pro případ porušení smlouvy vedoucího k zesplatnění úvěru sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Za dobu od , datum, do , datum, by takto vypočtená smluvní pokuta činila 807 477,80 Kč. Žalobkyně však uplatnila pouze částku 200 000 Kč, tedy nejvyšší částku přípustnou podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Uplatněná denní sazba nepřesahuje limit 0,1 % stanovený v § 122 odst. 2 uvedeného zákona a celková požadovaná částka nepřesahuje ani polovinu poskytnutého úvěru, ani absolutní zákonný limit 200 000 Kč. Vzhledem k výši nesplacené jistiny, délce prodlení žalovaného, opakovaným výzvám k úhradě a dlouhodobému neplnění žalovaného soud neshledal uplatněnou smluvní pokutu nepřiměřenou ani rozpornou s dobrými mravy.22. Ke dni , datum, činila nesplacená jistina 610 800,15 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 93 718,24 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 957,63 Kč. Za dobu od , datum, do , datum, vznikl žalobkyni smluvní úrok ve výši 71 629,29 Kč. Smluvní úroky tak v souhrnu činí 165 347,53 Kč. Protože si smluvní strany výslovně sjednaly právo věřitele na úrok z prodlení také z řádně a včas neuhrazených smluvních úroků, náleží žalobkyni podle § 1806 občanského zákoníku rovněž úrok z prodlení z kapitalizovaných smluvních úroků. Tento úrok za dobu od , datum, do , datum, činí 28 423,59 Kč. Výše zákonného úroku z prodlení činí 8,50 % ročně, neboť prodlení žalovaného s úhradou zesplatněného úvěru vzniklo ve druhém pololetí roku 2021, kdy dvoutýdenní repo sazba České národní banky činila 0,50 % a po zvýšení o osm procentních bodů podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činila zákonná sazba úroku z prodlení 8,50 % ročně. Tato sazba zůstává rozhodná po celou dobu trvání příslušného prodlení.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 83 734,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 40 429 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 810 700,90 Kč sestávající z částky 11 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 790 Kč ve výši 7 515,90 Kč.24. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil splnit povinnosti stanovené ve výrocích rozsudku do tří dnů od jeho právní moci. Soud neshledal žádné okolnosti odůvodňující stanovení lhůty delší.