Okresní soud Plzeň-sever 9 C 86/2026-33 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit jí částku 110 773,12 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovaným na základě jeho žádosti smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , kterou se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný zvolil účelové čerpání úvěru pro vlastní bydlení a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem v 144 pravidelných měsíčních anuitních splátkách. První splátka byla splatná dne , datum, a poslední měla být při řádném splácení uhrazena dne , datum, . Výše pravidelné měsíční splátky jistiny a smluvního úroku činila 1 943 Kč, přičemž spolu s měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 129 Kč činilo pravidelné měsíční plnění žalovaného 2 072 Kč. Pevná zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 5,9 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 6,06 %. Celková částka, kterou měl žalovaný při řádném průběhu smluvního vztahu zaplatit, činila 279 583,10 Kč. Sjednaný úvěr nebyl zajištěn.2. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v plné výši dne , datum, převodem částky 200 000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr po jeho poskytnutí po delší dobu splácel, následně však přestal sjednané splátky hradit řádně a včas. Žalobkyně jej na vzniklé prodlení písemně upozornila a poskytla mu dodatečnou lhůtu k úhradě dlužných částek. Protože žalovaný dluh v dodatečné lhůtě neuhradil, prohlásila žalobkyně jistinu úvěru ke dni , datum, za okamžitě splatnou a vyzvala žalovaného k jednorázovému zaplacení celého závazku. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani následně. Ke dni , datum, činila nesplacená jistina 109 215,12 Kč, neuhrazené poplatky 1 558 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 5 785,37 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 4 441,98 Kč. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 110 773,12 Kč, tvořené nesplacenou jistinou a poplatky, dále uvedených kapitalizovaných úroků a od , datum, rovněž smluvního úroku ve výši 5,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Žalovaný je občanem Moldavské republiky, čímž je ve věci dán mezinárodní prvek. Právní poměr účastníků je proto třeba posoudit s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a , adresa, sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, publikované pod č. 95/1983 Sb., která se na základě sukcese nadále uplatní ve vztazích mezi Českou republikou a Moldavskou republikou. Jelikož byla smlouva účastníků uzavřena na území České republiky, řídí se jejich smluvní vztah právním řádem České republiky. Pravomoc soudů České republiky je dána rovněž tím, že žalovaný má bydliště na území České republiky, neboť má v centrálním registru evidovánu adresu pobytu , adresa, .6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z žádosti o poskytnutí úvěru a ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o účelovém spotřebitelském úvěru na bydlení ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 144měsíčních anuitních splátkách po 1 943 Kč, splatných vždy dvacátého pátého dne příslušného kalendářního měsíce, spolu s pevným smluvním úrokem ve výši 5,90 % ročně. Žalovaný si současně sjednal pojištění ve variantě „Pro práci“ s měsíčním poplatkem 129 Kč, takže jeho pravidelné měsíční plnění včetně tohoto poplatku činilo 2 072 Kč. Ze smlouvy dále vyplynulo, že při prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení a náklady spojené se zasíláním upomínek a výzev. Za upomínku byl ve smlouvě uveden poplatek 300 Kč a za výzvu poplatek 500 Kč. Žalobkyně byla rovněž oprávněna jistinu úvěru zesplatnit, jestliže žalovaný neuhradí dlužné částky ani v dodatečné lhůtě nejméně 30 dnů.7. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že dne , datum, byla na úvěrovém účtu žalovaného zaúčtována částka 200 000 Kč jako čerpání úvěru. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, soud dále zjistil, že tatáž částka byla dne , datum, připsána na tento účet z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně tedy svou smluvní povinnost poskytnout žalovanému sjednané peněžní prostředky splnila. Z historie splácení úvěru vyplynulo, že žalovaný od srpna 2018 úvěr splácel a že jeho jednotlivé úhrady byly započítávány na jistinu, smluvní úroky, pojistné poplatky, poplatky související s prodlením a úroky z prodlení. Po započtení všech provedených úhrad zůstala neuhrazena jistina ve výši 109 215,12 Kč. Vedle ní žalobkyně evidovala neuhrazené poplatky v celkové výši 1 558 Kč.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.10. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, úroky z prodlení nepřesahující výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo smluvní pokutu.13. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 200 000 Kč. Žalovaný naproti tomu porušil povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně jej na prodlení upozornila, poskytla mu dodatečnou lhůtu k nápravě a po jejím marném uplynutí byla oprávněna nesplacenou jistinu úvěru zesplatnit. Po zohlednění všech plateb žalovaného zůstala neuhrazena jistina ve výši 109 215,12 Kč a poplatky ve výši 1 558 Kč, celkem tedy 110 773,12 Kč. Žalobkyni dále náleží kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 785,37 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 441,98 Kč, vyčíslené do , datum, . Od , datum, jí náleží smluvní úrok ve výši 5,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny 109 215,12 Kč až do zaplacení. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.14. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Povinnost soudu tuto otázku přezkoumat i bez námitky spotřebitele vyplývá také z Nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle něhož soud zasáhne do práva spotřebitele na soudní ochranu, jestliže nezkoumá, zda úvěrující před poskytnutím spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že posouzení musí být založeno na dostatečných informacích a vnitrostátní soud musí splnění této předsmluvní povinnosti přezkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. C449/13, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18).15. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni, aby pro vyhodnocení jeho úvěruschopnosti použila údaje o příjmech a výdajích zachycené na jeho běžném platebním účtu. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnancem, a současně prohlásil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a přesné. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti nespokojila pouze s údaji poskytnutými žalovaným, nýbrž vycházela z historie kreditních a debetních obratů na jeho běžném účtu, z údajů ve svých interních systémech a z výsledků kontrol externích úvěrových databází.16. Příjem žalovaného byl zjišťován z transakcí na jeho běžném účtu za období pěti měsíců. V prosinci 2017 činily zohledněné příchozí platby 19 000 Kč, v lednu 2018 částku 25 000 Kč, v únoru 2018 částku 20 000 Kč, v březnu 2018 částku 30 000 Kč a v dubnu 2018 částku 85 327 Kč. Do výpočtu platební kapacity vstoupil měsíční příjem ve výši 35 000 Kč. Z výpisu z účtu vyplývalo, že na účet žalovaného byly pravidelně připisovány peněžní prostředky z opakovaných zdrojů a že žalobkyně měla k dispozici údaje umožňující rozlišit jejich původ, četnost a výši. Výdaje, které vstoupily do výpočtu platební kapacity, žalobkyně stanovila částkou 20 384,40 Kč měsíčně. Při jejich určení zohlednila životní náklady žalovaného, pravidelné výdaje zjištěné jako průměr za pět měsíců, inkasa, trvalé příkazy, pravidelně se opakující platby, transakce debetní kartou, výběry z bankomatů, nepravidelné výdaje a náklady na případné úvěrové služby. Z výpisu všech transakcí bylo zřejmé, že na účtu byly zachyceny běžné spotřební výdaje, platby za potraviny, pohonné hmoty, veřejnou dopravu, výběry hotovosti, poplatky a pravidelná inkasa. Žalobkyně tak měla k dispozici dostatečně dlouhou transakční historii umožňující získat reálný obraz nejen o příjmové, ale i o výdajové stránce hospodaření žalovaného. Rozdílem započteného měsíčního příjmu 35 000 Kč a zjištěných měsíčních výdajů 20 384,40 Kč stanovila žalobkyně platební kapacitu žalovaného částkou 14 615,60 Kč měsíčně. Tato částka více než sedminásobně převyšovala sjednanou měsíční splátku jistiny a úroku ve výši 1 943 Kč a podstatně převyšovala i celkové měsíční zatížení 2 072 Kč zahrnující poplatek za pojištění. Poměr splátek k příjmům po poskytnutí úvěru byl vyhodnocen hodnotou DSTI 5 %.17. Z interního záznamu o schvalování žádosti soud dále zjistil, že žalovaný neměl u žalobkyně evidovány nesplacené spotřebitelské úvěry, hypoteční splátky, limity povoleného přečerpání ani kreditních karet. Kontrola databází zahrnující debety, delikvence a exekuční informace byla vyhodnocena jako vyhovující, systémové rozhodnutí i scoring byly kladné a riziko stávajícího klienta bylo označeno stupněm „L“, tedy nízké. Kontroly interních blacklistů, fraudlistů, delikvencí, databáze neplatných dokladů a insolvenčních záznamů nevedly k negativnímu výsledku. Nebyly zjištěny ani nestandardní transakce nasvědčující nedostatku vlastních finančních zdrojů nebo bezprostřednímu nebezpečí předlužení.18. Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně prověřila. Vyšla z informací přiměřených povaze, výši a délce úvěru, samostatně posoudila příjmovou a výdajovou stránku hospodaření žalovaného a informace ověřila prostřednictvím skutečných peněžních toků na jeho bankovním účtu, interních bankovních údajů a dostupných registrů. Nešlo tak o pouhé mechanické převzetí ničím nepodloženého prohlášení spotřebitele. Žalobkyní stanovená platební kapacita poskytovala dostatečnou rezervu pro úhradu sjednané splátky, zadluženost žalovaného nebyla vyhodnocena jako riziková a provedené databázové kontroly neodhalily skutečnosti, které by zakládaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Závěru o schopnosti žalovaného splácet odpovídá rovněž skutečnost, že po poskytnutí úvěru hradil sjednané splátky po dobu několika let a nesplacenou jistinu snížil z původních 200 000 Kč na 109 215,12 Kč. Pozdější vznik prodlení sám o sobě neprokazuje, že úvěr nebyl při uzavření smlouvy pro žalovaného splatitelný. Soud proto neshledal důvod neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 175,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 432 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 110 773,12 Kč sestávající z částky 5 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 970 Kč ve výši 3 773,70 Kč.20. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že žalovanému uložil splnit stanovené povinnosti ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Soud neshledal okolnosti odůvodňující stanovení delší lhůty ani povolení plnění ve splátkách.