2 C 194/2020-31 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 27. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 1 665 Kč s úrokem z prodlení od 1. 3. 2020. Nárok odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Při zákonem předepsaném procesu ohledně zjišťování údajů o vozidlech a existenci pojištění a povinných osobách bylo zjištěno, že motorové vozidlo (anonymizována dvě slova), (registrační značka), ([příjmení] kód), je evidováno v centrálním registru vozidel jako provozované, ale od (datum) do (datum), tedy 21 dní k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V tomto období byl vlastníkem vozidla žalovaný, kterému tím vznikla povinnost k zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Výše příspěvku činí součin počtu nepojištěných dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, která činí 65 Kč, neboť se jedná o osobní automobil nad 1850 cm3 do 2500 cm3, výše příspěvku tedy činí 1 365 Kč. Výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je stanovena vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. na 300 Kč. V souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení příspěvku a nákladů na jeho uplatnění výzvou odeslanou mu (datum), přičemž žalovaný ve výzvě uvedené zákonné lhůtě 30 dnů, která uplynula 29. 2. 2020 příspěvek a náklady na jeho uplatnění neuhradil, ani neprokázal existenci okolností vylučujících vznik nároku na příspěvek. S placením příspěvku a nákladů na jeho uplatnění se tak dostal do prodlení. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 2. 10. 2020, č. j. EPR 216839/2020-13, nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání, přičemž žalobkyně předložila dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že žalovaný byl od (datum) do (datum) v registru silničních vozidel evidován jako vlastník osobního automobilu (anonymizována dvě slova), (registrační značka), ([příjmení] kód), přičemž objem válců motoru vozidla je 1994 cm3. Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by v období od (datum) do (datum) byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu z 15. 1. 2020 k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 1 665 Kč za uvedené období, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána 15. 1. 2020 na adresu (adresa žalovaného), kde mu byla vhozena do schránky. Na tuto adresu byla následně žalovaného do jeho vlastních rukou doručena upomínka k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu z (datum). Nebylo prokázáno a žalovaný ani netvrdil, že by příspěvek uhradil. 4. Na základě uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidla zapsáno v tomto registru s výjimkou doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 3 odst. 2 téhož zákona je vlastník tuzemského vozidla povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Podle § 4 téhož zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení uvedené povinnosti vyjma případu, kdy vozidlo bylo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 uvedeného zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. 6. Žalovaný byl v období od (datum) do (datum) vlastníkem předmětného vozidla, přičemž nesplnil povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ohledně tohoto vozidla na uvedené období. Dle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. mu tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za každý den porušení uvedené povinnosti. Povinnost byla porušována 21 dnů, výše denní sazby činí dle § 2 odst. 1 vyhl. Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. 65 Kč, neboť se jedná o osobní automobil s objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3. Celkem tedy výše příspěvku činí 1 365 Kč. 7. Příspěvek se stal splatným na základě výzvy žalobkyně z 15. 1. 2020 k jeho zaplacení, která obsahovala náležitosti stanovené § 4 odst. 7 zák. č. 168/1999 Sb. 8. Žalovanému dále dle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, jejichž výše dle § 2a vyhl. Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč. 9. Celkem tedy žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni 1 665 Kč. 10. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitého dluhu mu zároveň dle § 1970 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaný již byl v prodlení s úhradou dluhu. 11. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 1 665 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 2,5 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 368 Kč.