1 C 151/2021-22 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacením částky 8 379,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 5 900 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 950 Kč, jež představují nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10. 10. 2019. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se z žádných účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti omluvila, žalovaný nikoliv. Ve věci proto bylo rozhodnuto bez přítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 900 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve dvou měsíčních splátkách, které měly činit 4 209,96 Kč a 4 169,46 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 8 379,42 Kč do 13. 12. 2019. Úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr činila 1 732,08 % (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] individuálních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Tato pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku 2 950 Kč. 6. [příjmení] 5 900 Kč byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána dne 14. 10. 2019 (zjištěno ze sdělení [právnická osoba], ze dne 19. 11. 2021. 7. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno z dotazníku vyplněného žalovaným a výpisem z aplikace [anonymizováno], kde byla ověřena výše příjmu žalovaného). 8. Žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 9. Z veřejného výpisu z [příjmení] – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci říjnu 2019 na spotřebu činila 9,96 %. 10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 15. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku ve výši 0,9 % denně (cca 329 % ročně) jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci říjnu 2019 činila 9,96 % ročně. 16. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 5 900 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřený úrok (obvyklý úrok požadovaný bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, který byl žalovanému poskytnut dne 14. 10. 2019 a kapitalizovaný ke dni 13. 12. 2019, tedy ke dni splatnosti úvěru, činí 98,21 Kč. Žalobkyně pak má nárok i na smluvní pokutu ve výši 2 950 Kč, jež byla dojednána v souladu s ustanovením § 2048 a následujícími občanského zákoníku i v souladu s ustanovením § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky o 2 381,21 Kč vyšší, jež představuje kapitalizovaný smluvní úrok (ve výši převyšující úrok přiznaný) za dobu trvání smlouvy, pak soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. 18. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 79 %, žalovaná z 21 %, je to tedy žalobkyně, komu vzniklo právo na náhradu 58 % nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení činí 2 252 Kč a sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, s odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ze tří tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně bez skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby, jak je soudu z rozhodovací činnosti známo, se zásadně liší jen údaji o žalovaných a žalované částce. Tyto žaloby mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze v takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává obdobný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 306 Kč jako 58 % plné náhrady nákladů řízení.