1 C 19/2021-66 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 62 979 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62 979 Kč od 18. 12. 2020, dále zaplacení částky 9 587,44 Kč a úroku ve výši 95,68 % ročně z částky 49 007,23 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení (maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 7. 2019 dosáhne částky 236 044 Kč), jež představují nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum]. 2. Svůj celkový nárok žalobkyně odůvodnila a vyčíslila následovně: -) nárok na zaplacení smluvních pokut vznikl podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč) před zesplatněním v důsledku prodlení žalované se zaplacením tří splátek; v návaznosti na to žalobkyně nárokuje náhradu nákladů v souvislosti s prodlením za nezaplacené 3 splátky podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru v celkové výši 800 Kč; -) v důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné 12. 10. 2020. K datu 18. 12. 2020 tak podle žalobkyně došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy o úvěru se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 60 682,92 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru; -) dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny až do úplného zaplacení; -) povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou měla žalované vzniknout na základě budu 6.5. smlouvy o úvěru v důsledku nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru (tedy ode dne 18. 12. 2020 až do jejího úplného zaplacení). V bodě 2.2. smlouvy o úvěru pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původně nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a z jednání konaného dne 9. 11. 2021 se omluvil. 4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 6. Dne 28. 11. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 196 704 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán ve výši 95,90 % ročně (na základě marketingové akce byl úrok ponížen na 95,68 % a první dvě splátky úvěru byly sníženy na 2 049 Kč). Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr činila 151,58 % (zjištěno z„ návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru“ [číslo]). 7. Částka 50 000 Kč byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána dne 29. 11. 2019 (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). 8. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno z hodnocení klienta ze dne 28. 11. 2019, výpisů záznamů z registrů [příjmení] a NRKI a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu). 9. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 32 784 Kč s tím, že 11. 12. 2019 a 14. 1. 2020 byla uhrazena částka 2 049 Kč a ve dnech 17. 4. 2020, 15. 5. 2020, 17. 6. 2020, 16. 7. 2020, 17. 8. 2020, 18. 9. 2020 a 23. 10. 2020 vždy částka 4 098 Kč (viz Karta klienta na č. l. 27 spisu). Od té doby neuhradil žalovaný ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 5. 5. 2021. 10. Z veřejného výpisu z [anonymizováno] – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci listopadu 2019 činila 8,42 %. 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 16. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovanou částkou 50 000 Kč obdržela za 4 roky celkem částku 196 704 Kč, je podle názoru soudu zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku ve výši cca 95 % jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci listopadu 2019 činila 8,42 %. Doplňuje se, že požadovaný úrok ve výši 95,68 % ročně z částky 49 007,23 Kč od 18. 12. 2020 kapitalizovaný pouze ke dni vyhlášení rozsudku (9. 11. 2021) činí 42 008,41 Kč, kterážto skutečnost potvrzuje nestandardnost takového ujednání. 17. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvních pokut a související náhrady nákladů, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovanou žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalovanou trestanou smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98). 18. V návaznosti na při jednání učiněný (a dále nekonkretizovaný) odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sen. zn. 33 Odo 236/2005, se zdůrazňuje, že na rozdíl od případu projednávaném před Nejvyšším soudem je v této věci důvodem nepřiznání nároku na zaplacení smluvní pokuty neplatnost ujednání o výši splátek úvěru, jejichž nezaplacení mělo být smluvní pokutou sankcionováno, nikoli nepřiměřenost výše samotné smluvní pokuty. 19. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 17 216 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné část