6 C 252/2020-135 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 11. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 115 860 Kč s úrokem z prodlení s tvrzením, že dne 10. 9. 2020 v 05:00 hodin došlo k nehodě, kdy žalobkyně jela po komunikaci číslo II/141 ve směru [obec] [obec] a v místě nad výjezdem z [obec] na počátku lesního úseku zastavila se svým osobním automobilem, neboť před ní stála kolona vozidel. Po několika vteřinách došlo k pádu stromu z pravé strany komunikace nacházejícího se na pozemku ve vlastnictví žalovaného, a to na stojící [značka automobilu], [registrační značka], který řídila žalobkyně. Ta přitom utrpěla povrchní poranění horních končetin a obličeje a došlo k totálnímu poškození vozidla žalobkyně, které je v jejím vlastnictví. 2. Ihned po události žalobkyně kontaktovala [stát. instituce], když na místo poté kromě ostatních složek záchranného sboru dojela hlídka [stát. instituce], [obec]. K pádu stromu, a to smrku, došlo zejména vlivem jeho pokročilého stádia onemocnění, což je patrné z pořízených fotografií, když spodní část stromu, ve které došlo k prasknutí, byla značně ztrouchnivělá a nahnilá. Je zřejmé, že ze strany vlastníka domu, a to žalovaného, došlo k zanedbání náležitého dohledu. Odpovědnost žalovaného žalobkyně dovozuje z ustanovení § 2937 občanského zákoníku, případně § 2009-2002 o. z. 3. Výše újmy na zdraví v podobě vytrpěných bolestí byla v souladu s metodikou Nejvyššího soudu ČR stanovena na částku 6 360 Kč. Výše škody na osobním automobilu [značka automobilu] činí 109 530 Kč, přičemž jde o rozdíl mezi částkou 177 000 Kč a 68 000 Kč. Částka 177 000 Kč představovala hodnotu vozidla před vznikem škody a částka 68 000 Kč představovala hodnotu zbytku vozidla poškozeného automobilu. Hodnota automobilu před poškozením byla stanovena na základě srovnání aktuálních inzercích automobilů totožných parametrů a nájezdu a hodnota zbytku vozidla byla stanovena [pojišťovna]. 4. Žalobkyně se 18. 3. 2020 obrátila na žalovaného s výzvou k náhradě částky 115 860 Kč, žalovaný však ničeho neuhradil. 5. Okresní soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaný podal odpor s tím, že nárok žalobkyně neuznává a vyjádření zašle ve lhůtě stanovené v platebním rozkazu. Současně žalovaný navrhl, aby do řízení podle § 93 odst. 2 o. s. ř. vstoupila [pojišťovna], když u této je žalovaný pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu. 6. Z doplňujícího vyjádření žalovaného pak soud následně zjistil, že počátkem února 2020 se [anonymizováno] prohnala větrná bouře [jméno] se sílou větru dosahující místy síly orkánu a v pondělí dne 10. 2. 2020 zasáhla [anonymizováno], přičemž [anonymizováno] patřil mezi nejvíce zasažené oblasti s nejvyšším výskytem škod. Dle údajů [anonymizována tři slova] větrná bouře dosahovala intenzity silné, místy i mohutné vichřice. V důsledku této vichřice došlo v úseku pozemní komunikace mezi [anonymizováno] a obcí [část obce] k vyvrácení či polámání stromů a jejich popadání na tuto pozemní komunikaci, čímž se stala předmětná komunikace neprůjezdná a následně došlo k pádu stromu na stojící vozidlo žalobkyně. 7. Žalobkyně tvrdí, že odpovědnost žalovaného za majetkovou a nemajetkovou újmu vyplývá z ustanovení § 2900 až § 2902 o. z., případně z ustanovení § 2937 o. z. Naproti tomu žalovaný je přesvědčen, že právě z důvodu obecné prevence, kterou žalovaný řádně vykonává, za vzniklou újmu neodpovídá. Žalovaný prostřednictvím své [právnická osoba], [IČO], která byla založena za účelem správy jeho lesních pozemků, vykonává pravidelnou prevenční a kontrolní činnost, obzvláště pak v úsecích, kde se vyskytují pozemní komunikace či například cyklistické a turistické stezky, je tato činnost vykonávána se zvýšenou intenzitou. 8. Konkrétně v inkriminovaném místě byla v roce 2019 provedena kontrola porostu příslušným kvalifikovaným pracovníkem spravujícím svěřenou část lesnického úseku, to je lesníkem panem [jméno] [příjmení] a panem [jméno] [příjmení], a to dne 20. 4., 6. 7. a dne 24. 10. 2019, o čemž svědčí zápisy v příslušné evidenci, to je v deníku lesníka, následně došlo dne 30. 4., 31. 7. a 31. 10. 2019 k odstranění zjištěného závadného stavu, o čemž je opět proveden záznam, jak v deníku lesníka, ta i v další evidenci (evidence těžby), kterou vede shora uvedená společnost. Při výkonu této kontroly (vizuální kontrola) nejevil inkriminovaný strom (smrk ztepilý) žádné známky hniloby či jiné degradace kmene stromu. 9. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 25 Cdo 618/2001), která je v plném rozsahu aplikovatelná i za současné právní úpravy, je odpovědnost za vznik újmy založena na doktríně zanedbané prevenční činnosti, respektive nevykonávání náležitého dohledu nad vlastním či spravovaným majetkem, co má za následek vznik újmy. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě. 10. Podle uvedeného judikátu je každý povinen podle § 415 občanského zákoníku zachovávat vždy takový stupeň bedlivosti (pozornosti), který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku; uvedené ustanovení mu však neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody. 11. Prevenční povinnost, kterou zákon v § 415 občanského zákoníku ukládá každému ve vztahu ke všem subjektům, znamená pro vlastníka nebo správce nemovitosti povinnost užívat a spravovat svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému, tedy dbát i o to, aby na jeho pozemku byla provedena opatření zamezující či snižující možnost vzniku škody na zdraví, na majetku a jiných hodnotách, a pokud již škoda hrozí, učinit opatření k jejímu odvrácení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2471/2000). 12. Za této situace není možné žalovanému vytýkat zanedbání (nevykonávání) náležité péče a dohledu nad majetkem, který spravoval, neboť jeho prevenční povinnost kontrolovat všechny turistické stezky tak, aby zabránil vzniku škod na životě, zdraví či majetku ve smyslu ustanovení § 415 občanského zákoníku nelze vykládat jako povinnost počínat si tak, aby v každém okamžiku vyloučil závadu způsobilou vyvolat škodu na libovolném úseku cesty. Takový požadavek by se rovnal objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti stezky, kterou však z povinnosti tzv. generální prevence dovodit nelze. 13. Z uvedeného vyplývá zejména také skutečnost, že výkon preventivní péče není bezbřehý, ale musí být přiměřený reálnému nebezpečí. Jestliže tedy v daném případě proběhla v předmětné lokalitě v roce 2019 celkem ve třech případech kontrola, přičemž poslední se uskutečnila tři a půl měsíce před škodní událostí, která byla navíce způsobena nepříznivými povětrnostními vlivy, to je silnou vichřicí, nelze žalovaného shledat odpovědným za vznik škody. Obdobně je tomu i v případě odpovědnosti dle ustanovení § 2937 o. z., neboť škoda nebyla způsobena věcí sama od sebe a žalovaný rovněž prokazuje, že měl nad věcí náležitý dohled, který nezanedbal. 14. Podáním ze dne 29. 11. 2020 oznámila [pojišťovna], vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované z důvodu právního zájmu na výsledku sporu vyplývajícího z uzavřené pojistné smlouvy pro případ odpovědnosti za škodu. Současně pak vedlejší účastnice podala ve věci vyjádření s tím, že nárok není možno uznat ani částečně a pokud jde o v úvahu přicházející odpovědnost, tak v případě pádu stromu (výlučně) vlivem povětrnostních podmínek, je nutné posuzovat odpovědnost vlastníka pozemku podle ustanovení § 2900 až 2902 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Pokud strom či jeho větve spadnou samy, bez vnějších vlivů, je nutné odpovědnost vlastníka stromu posoudit nově dle ustanovení § 2937 o. z. 15. V rámci generální prevence má každý povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Nejedná se však o absolutní povinnost. 16. V souvislosti s § 2901 o. z. je poukazováno na okolnosti případu a zvyklosti soukromého života. Požadavek zohlednění okolností případu znamená, že se má vždy posoudit konkrétní situace, a že je při aplikaci tohoto ustanovení třeba vyvarovat se zcela paušálních hodnocení. To ostatně akcentuje i důvodová zpráva:„ Zejména musí být váženo, co se konkrétně v jednotlivém případě od rozumné osoby podle zvyklostí soukromého života očekává, jaká míra předvídatelného nebezpečí pro jiného se pojí s určitým chováním, jaký je význam zájmu, který sleduje konající osoba a zájmu další osoby a jaký je mezi těmito záměry hodnotový poměr, zda je mezi dotčenými osobami nějaký vztah, do jaké míry jsou preventivní opatření pro konajícího dosažitelná nebo nákladná atd.“ 17. Odpovědný subjekt by tak v kontextu shora uvedeného měl být povinen postupovat při správě svého majetku natolik obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm rozumně požadovat. 18