1 C 143/2021-71 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 379 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 379 Kč od 1. 11. 2020, dále zaplacení částky 6 114,42 Kč a úroku ve výši 102,11 % ročně z částky 14 452,72 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení (maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 50 292 Kč), jež představují nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 8. 1. 2020. 2. Svůj celkový nárok žalobkyně odůvodnila a vyčíslila následovně: -) nárok na zaplacení smluvních pokut vznikl podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 499 Kč před zesplatněním v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením tří splátek; v návaznosti na to žalobkyně nárokuje náhradu nákladů v souvislosti s prodlením za nezaplacené 2 splátky po 200 Kč podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru v celkové výši 400 Kč; -) v důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 5 splatné 22. 6. 2020. K datu 26. 8. 2020 tak podle žalobkyně došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy o úvěru se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 18 090,51 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru; -) dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny až do úplného zaplacení; -) povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou měla žalovanému vzniknout na základě budu 6.5. smlouvy o úvěru v důsledku nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru (tedy ode dne 1. 11. 2020 až do jejího úplného zaplacení). Smluvní pokuta byla vyčíslena v částce 6 114,42 Kč. V bodě 2.2. smlouvy o úvěru pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původně nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání konané dne 17. 2. 2022 se bez omluvy nedostavil. 4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 6. Dne 8. 1. 2020 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v 30 měsíčních splátkách po 1 592 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 47 760 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán ve výši 102,11 % ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr činila 166,45 % (zjištěno z „návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru“ č. [číslo]). 7. Částka 15 000 Kč byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána dne 9. 1. 2020 (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). 8. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno z hodnocení klienta ze dne 8. 1. 2020, výpisů záznamů z registrů SOLUS a NRKI a výpisů z účtu žalovaného). 9. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 6 376 Kč s tím, že 9. 3. 2020, 29. 4. 2020 a 9. 7. 2020 byla uhrazena částka 1 592 Kč a dne 29. 5. 2020 částka 1 600 Kč (viz Karta klienta na č. l. 34 spisu). Od té doby neuhradil žalovaný ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 15. 9. 2021. 10. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci lednu 2020 činila 8,20 %. 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 16. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 15 000 Kč obdržela za 30 měsíců celkem částku 47 760 Kč, je podle názoru soudu zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku ve výši cca 102 % jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci lednu 2020 činila 8,2 %. 17. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvních pokut a související náhrady nákladů, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovaným žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalovaného trestané smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98). 18. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 8 624 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován (viz Karta klienta na č. l. 34 spisu). 19. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 20. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 17), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu ze dne 15. 9. 2021, která byla žalovanému doručena dne 17. 9. 2021 (žalovaný zmařil její doručení). Žalovaný byl tedy povinen úvěr vrátit do 17. 10. 2021 a od 18. 10. 2021 je v prodlení. Pokud jde o dřívější výzvy k zaplacení, pak soudu nebylo nijak doloženo, že by