1 C 31/2022-19 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 635,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 635,74 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení, dále zaplacení smluvní pokuty v částce 12 500 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 659,18 Kč (úrok ve výši 111,36 % ročně z částky 24 635,74 Kč od 17. 1. 2020 do 3. 4. 2020) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 16. 10. 2019. V rámci ochoty ke smírnému vyřešení sporu žalobkyně následně vzala zpět žalobu, pokud jde o nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 7 659,18 Kč. 2. Svůj celkový nárok žalobkyně odůvodnila a vyčíslila následovně: -) žalovaný počínaje splátkou splatnou 16. 11. 2019 dostal do prodlení, dne 19. 11. 2019 uhradil částku 3 000 Kč a dne 26. 12. 2019 částku 2 986 Kč, dále již ničeho nezaplatil ani přes výzvy žalobkyně, která přistoupila k zesplatnění úvěru podle ustanovení článku VI odst. 1 smluvních podmínek ke dni 3. 4. 2020; -) nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč vznikl podle článku VI odst. 3a smluvních podmínek z důvodu prodlení žalovaného s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru; -) nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž zaplacením je žalovaný v prodlení, plyne v případě, že klient nezaplatí dlužné splátky ani v dodatečné lhůtě a dojde k zesplatnění úvěru, z článku VI odst. 1 smluvních podmínek (tuto smluvní pokutu žalovaný vyčíslil z částky 24 635,74 Kč od 4. 4. 2020 do 14. 10. 2021 v úhrnné výši 13 771,38 Kč, protože však souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové částky úvěru, požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč; -) žalobkyně uplatňuje i nárok na úhradu nákladů na dvě upomínky po 250 Kč v souladu s článkem VI odst. 2 smluvních podmínek. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání konané dne 17. 3. 2022 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 6. Dne 16. 10. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v 30 měsíčních splátkách po 2 494 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 74 820 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán ve výši 111,36 % ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr činila 189,29 % (zjištěno ze „smlouvy o spotřebitelském úvěru pronto půjčka“ [číslo]). 7. Částka 25 000 Kč byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána dne 21. 10. 2019 (zjištěno z potvrzení o provedení platby ze dne 25. 10. 2019). 8. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno z hodnocení klienta ze dne 8. 1. 2020, výpisů záznamů z registru NRKI, centrální evidence exekucí a výplatní pásky a potvrzení o příjmu žalovaného). 9. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 5 986 Kč s tím, že 19. 11. 2019 uhradil 3 000 Kč a 26. 12. 2019 zaplatil částku 2 986 Kč. Od té doby neuhradil žalovaný ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 19. 5. 2020. 10. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v měsíci říjnu 2019 činila 8,35 %. 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 16. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 25 000 Kč obdržela za 30 měsíců celkem částku 74 820 Kč, je podle názoru soudu zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku ve výši cca 111,36 % jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci říjnu 2019 činila 8,35 %. 17. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvních pokut a související náhrady nákladů, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovaným žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalovaného trestané smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98). 18. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 19 014 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 19. Žalovanému nebyla uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován, neboť žalobkyně vzala nárok na zaplacení smluvního úroku zpět. 20. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 21. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 17), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až žalobu, která byla žalovanému doručena dne 24. 1. 2022. Žalovaný byl tedy povinen úvěr vrátit do 24. 2. 2022 a od 25. 2. 2022 je v prodlení. Pokud jde o dřívější výzvy k zaplacení, pak soudu nebylo nijak doloženo, že byly skutečně doručeny (viz výzva ze dne 16. 2. 2022 na č. l. 10 a vyjádření žalobkyně ze dne 21. 2. 2022 na č. l. 11). 22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků je při zohlednění skutečnosti, že zpětvzetí žaloby jde k tíži žalobkyně, zanedbatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.