6 C 46/2022-63 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 3. 2022 se žalobkyně na žalované domáhala souhrnně zaplacení částky 60 135 Kč tak, že požadovala zaplatit částku 59 344 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 22. 2. 2022 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 971,72 Kč a úrok ve výši 64,6 % p. a. z částky 49 252,16 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 2. 2022 dosáhne částky 168 652 Kč. 2. Žalovaná v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 16. 8. 2021 smlouva o úvěru [číslo], na základě které byl žalované poskytnut úvěr téhož dne ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,6 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 221 Kč, když v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada za pojištění, a to vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem zářím 2021 podle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení o schválení o úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, v databázi umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou u žalované dostatečné. 3. Žalovaná následně neplnila podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila následující částky: o) částku ve výši 2 928 Kč ze dne 14. 9. 2021 o) částku ve výši 293 Kč ze dne 22. 9. 2021 o) částku ve výši 3 221 Kč ze dne 2. 11. 2021 o) částku ve výši 3 221 Kč ze dne 24. 11. 2021. 4. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 499 Kč, a co celkem jako smluvní pokuta u tří splátek, kde se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 499 Kč. Dále pak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč, když jde o částku 3 x 200 Kč za každou splátku, kde se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Šlo o splátky číslo 2, 4 a 5. 5. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, a to k datu 20. 2. 2022. K tomuto datu byla dosud nezaplacená celá jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly se novou součástí úvěrové smlouvy, která činila jistinu ve výši 57 160,92 Kč. 6. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,01 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě od 22. 2. 2022 až do jejího úplného zaplacení. 7. Po zesplatnění celého úvěru nebyly ze strany žalované zaplaceny žádné další částky. 8. Žalobkyně tak v žalobě požaduje zaplacení částky 59 344 Kč s úrokem z prodlení z této částky, která se skládá z částky 57 160,92 Kč jako nová jistina úvěru, z částky 998 Kč jako smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy, dále z částky 600 Kč jako náhradu nákladů vzniklých s prodlením podle bodu 6.2 smlouvy a částky 2 x 293 Kč jako úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr na základě samostatné smlouvy. Jako samostatnou částku pak žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.2 smlouvy ve výši 971,72 Kč. Dále pak žaluje úrok ve výši 64,6 % p. a. z jistiny 49 252,16 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení. 9. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 20. 4. 2022 a provedeno za přítomnosti zástupkyně žalobkyně a žalované. 10. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 11. Dne 16. 8. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 321 Kč, tedy celkem částku 154 608 Kč. Vlastního úvěru se pak týkalo zaplacení částky 140 544 Kč, zbytek se týkal již úhrady za pojištění, které bylo sjednáno. Zápůjční úroková sazba činila 64,60 %, výše předpokládané roční repo sazby nákladu na úvěr pak 87,61 % (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru). 12. Částka 50 000 Kč byla žalované pak skutečně dne 16. 8. 2021 zaslána na účet č. [bankovní účet]. Úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřena, jak bylo zjištěno z hodnocení klienta datovaného dne 16. 8. 2021, ze kterého vyplývá, že žalovaná měla ze zaměstnání pravidelný čistý měsíční příjem 15 800 Kč, její výdaje činily 3 860 Kč jako životní minimum, splátky u žalobkyně 2 928 Kč, bydlení 2 603 Kč, celkem výdaje 9 391 Kč a rezerva 5 409 Kč. K tomu byla předložena i listina týkající se pohybu na účtu žalované, kde byly jednoznačně platby od zaměstnavatele prováděny. 13. Žalovaná v průběhu sporu vystoupila i s tvrzením, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně její úvěruschopnost posouzena. Soud tuto skutečnost v neprospěch žalobkyně nehodnotí, neboť podmínky příjmové a podmínky výdajové, které byly v celkovém hodnocení uvedeny, považuje soud za natolik dostačující, aby bylo možno o úvěru rozhodnout a tento přiznat. 14. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem částku 9 663 Kč ve dnech v žalobě a výši citovaných. 15. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky, se veřejně podává, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci srpnu 2021 činila 7,48 %. 16. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrované se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 18. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, podle to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 20. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 21. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, 588 a 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovanou částkou 50 000 Kč obdržela za tři roky celkem částku 140 544 Kč, je podle názoru soudu zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přesto, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku ve výši 64,6 % jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se tedy připomíná, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2021 činila 7,48 %. 22. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvních pokut a související náhrady nákladů, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovanou žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odpovídající dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovanou uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroku (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalovanou trestanou smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98). 23. Jako důvodný požadavek žalobkyně byl pak posouzen požadavek na zaplacení dvou splátek za pojištění žalované splácet úvěr ve výši celkem 586 Kč. 24. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila dlužnou jistinu úvěru ve výši 40 337 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně jí úvěr poskytla a žalovaná