8 C 240/2022-18 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou dne 20. 5. 2022 domáhá na žalovaném zaplacení částky 4 966,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 645,38 Kč, kapitalizovaným úrokem 6 590,93 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky 217 Kč a smluvní pokutou ve výši 7 000 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s jistinou úvěru příslušenství za dobu trvání úvěru ve výši 13 912 Kč. Celkově se tedy zavázal uhradit 30 912 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 208 Kč, splatnost poslední splátky připadla na den 18. 10. 2017. Žalovaný však uhradil pouze částku 22 420,01 Kč, která odpovídá deseti řádně uhrazeným splátkám. Ode dne 19. 10. 2017 je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky. Z původní věřitelky byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022. I přes opakované výzvy žalobkyně žalovaný dluh neuhradil. 2. K jednání nařízenému ve věci na den 28. 11. 2022 se žalobkyně omluvila, souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač byl řádně předvolán, kdy předvolání spolu se žalobou mu bylo doručeno dle § 46b a § 49 o. s. ř. dne 3. 11. 2022, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění žaloby k tvrzení, že byla před uzavřením smlouvy o úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Žalobkyně po revizi žalovaných částek upravila svůj žalobní návrh tak, že vzala žalobu částečně zpět co do částky 13 590,93 Kč, která představuje požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 6 590,93 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč. 4. Jestliže žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, soud řízení podle § 96 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 590,93 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 5. Předmětem řízení tedy zůstalo zaplacení částky 4 966,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 645,38 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. 6. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně x [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že převzal v místě svého bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit spolu s náklady úvěru ve výši 13 912 Kč (úrok 1 637 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 6 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 225 Kč a za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště 4 250 Kč), celkem tedy 30 912 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 2 208 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena žalobkyni smlouvou u postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 22. 12. 2021. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 1. 2022, dle podacího archu České pošty zaslané mu doporučeně do vlastních rukou dne 12. 1. 2022. 7. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost žalobkyně coby poskytovatele s odbornou péči posoudit úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, dále i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Účelem zkoumání úvěruschopnosti je to, aby bylo zabráněno poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je tedy nutno, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a sám aktivně zjišťoval, zda spotřebitel řádně své závazky plní. 12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy úvěr byl sjednán jako spotřebitelský dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Je tedy namístě aplikovat příslušná citovaná ustanovení tohoto zákona. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout až poté, co z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud má za to, že smlouva o úvěru se žalovaným nebyla platně uzavřena, žalobkyně byla povinna soudu prokázat, že byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sama uvedla, že listinami, které by prokázaly tvrzení uvedená v žalobě o tom, že před uzavřením smlouvy byla posouzena bonita a úvěruschopnost žalovaného, nedisponuje. Soud k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu. Smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, jestliže právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vrácení toho, co její právní předchůdkyně plnila žalovanému, tedy jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla vyplacena v hotovosti částka 17 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě o úvěru. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 22 420,01 Kč. Jestliže soud hodnotí smlouvu o úvěru za neplatnou, tato je neplatná včetně ujednání o poplatcích, o náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti. Žalovaný obdržel částku 17 000 Kč, kterou je povinen vydat