1 C 163/2023-19 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 18 881,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 881,42 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 814,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 273,33 Kč (za kapitalizovaný úrok žalobkyně označila nesplacenou část úroku za dobu trvání smlouvy, úplaty za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu a poplatku za hotovostní inkaso splátek) a smluvní pokuty ve výši 1 982,55 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou dne 30. 4. 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a na jednání konané dne 7. 11. 2023 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 30. 4. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit částku 46 480 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán v celkové výši 2 407 Kč, úplata za poskytnutí úvěru činila 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 323 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek byl sjednán ve výši 4 500 Kč. 6. Úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne 30. 4. 2021 obsahující údaje o výši příjmů a výdajů žalované, údajů o vyživovaných osobách atd.). 7. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem částku 12 140 Kč. 8. Soud žalobkyni vyzval ke sdělení, z jakého důvodu je žalobkyní (její právní předchůdkyní) rozlišováno mezi smluvním úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěrového případu. 9. Žalobkyně k tomu uvedla, že se jedná o nastavení obchodního modelu ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně nezná přesný mechanismus, kterým původní věřitel poplatky vyčísloval, pouze má za to, že se pod ním skrývá paušální úhrada kryjící sekundární náklady původního věřitele jako odměna příslušnému zaměstnanci, náklady na vyhotovení dokumentace, stupeň případné rizikovosti žalované, jakož i jiné administrativní náklady. Samotné poplatky jsou rozlišeny ve smlouvě o úvěru, kdy byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za inkaso plateb v hotovosti. Uvedené poplatky byly žalobkyni postoupeny tak, že byly rovněž rozlišeny na jednotlivé druhy, proto i žalobkyně v žalobním návrhu jednotlivé poplatky rozlišuje. 10. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci dubnu 2021 činila 7,48 %. 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 16. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 25 000 Kč obdržela jen na úrocích za 14 měsíců částku 16 980 (celkem pak částku 46 480 Kč), je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku v uvedené výši jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru činila pouze 7,48 %. 17. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku 2 407 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč a náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by tyto platby měly odlišovat od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je. Ostatně sama žalobkyně tyto částky v žalobě označuje za kapitalizovaný úrok. 18. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovanou žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovanou uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalované trestané smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98). 19. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila dlužnou jistinu úvěru ve výši 12 860 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaná jej ani přes výzvu řádně nesplatila. Rovněž inkasní poplatek byl řádně sjednán. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná úvěr nezaplatila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalované uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován. 20. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 21. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 21), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaná byla proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinna vrátit do měsíce ode dne, kdy byla o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalované doručena dne 1. 12. 2022 (žalovaná zmařila její doručení). Žalovaná byla tedy povinna úvěr vrátit do 1. 1. 2023 a od 2. 1. 2023 je v prodlení. 22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Bylo by tedy její povinností uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.